V předvečer nešťastného výročí okupace bych chtěl vzpomenout památky Kpt. Karla Pavlíka, por. Karla Martinka a dalších našich vojáků z III. praporu 8. pěšího pluku „Slezského“, kteří svedli boj s německými okupanty v úterý 14. března 1939 večer o Czajankova kasárna v Místku.

Je to zapomenutý příběh hrdinství, kdy němečtí vojáci vstoupili předčasně na naše území ještě před vydáním kapitulačních rozkazů generálním štábem. V provizorních kasárnách bylo asi 250 vojáků, většinou čerstvých odvedenců, kteří disponovali pouze puškami a několika lehkými kulomety. Také měli málo střeliva.

Obránci neposlechli výzvu přijíždějícího Wehrmachtu, zhruba v 18.15 zazněly první výstřely. První útok byl rychle odražen, druhý byl podporován protitankovým dělem a obrněným autem, přesto byl také odražen. Zhruba po půl hodině bojů se obránci spojili s velitelstvím, které jim vydalo pokyn kapitulovat.

V průběhu boje prý byli lehce zraněni dva naši vojáci, na opačné straně se hovoří zhruba o dvaceti mrtvých a několika desítkách zraněných. Obránci byli po kapitulaci zadrženi na několik hodin, ale kupodivu byli německým velitelem propuštěni.

Kpt. Karel Pavlík se zapojil do protiněmeckého odboje, byl zatčen a popraven v roce 1943 v koncentračním táboře Mauthausen.

Karel Martinek se za okupace zapojil do partyzánského hnutí. V roce 1944 byl zatčen a také převezen do koncentračního tábora. Dožil se konce války, ale postihl ho komunistický převrat v roce 1948.

V roce 1949 byl zatčen a obviněn z údajné účasti v odbojové skupině demokraticky orientovaných důstojníků, kteří se prý chystali táhnout na Prahu svrhnout Gottwaldův komunistický režim. Štábní kapitán Martinek byl degradován a odsouzen na 15 let těžkého žaláře. Jeho malá dcerka na záchranu svého tatínka napsala mnoho prosebných dopisů. Výsledkem prosebných dopisů bylo nakonec snížení trestu “jen” na deset let vězení. Ke své rodině se vrátil po sedmi letech. Zemřel zapomenut v roce 1975.