Podle jedné z definic, je to „je dopravní režim, který se používá k eliminaci automobilové dopravy v blízkosti škol a školek. (ZDE). Úprava spočívá v omezení vjezdu aut do ulice v blízkosti škol, buď pouze v ranní špičce nebo celý den“. Jako její výhody se nejčastěji uvádí bezpečnější a klidnější okolí školy, lepší prostor pro dopravu pěšky, na kole či koloběžce, ale i zlepšení ovzduší či zvýšení samostatnosti dětí či mladistvých.

Není divu, že tento projekt vehementně prosazují různé aktivistické spolky, jako je ten s názvem „Pěšky městem“.  Ten vznikl z původního, celkem sympatického, hnutí Pražské matky, které se již v roce 1989 odvážilo protestovat proti špatnému stavu životního prostředí v komunistické ČSSR. Postupně se však přeměnilo na organizaci profesionálních aktivistů se špatně skrývanou nenávistí k automobilové dopravě ve městech.

Jim v propagaci školních ulic sekunduje spolek AutoMat, který „podporuje veřejnou, pěší a cyklistickou dopravu i rozumné používání aut.“ Ovšem co se míní oním rozumným používáním aut, vyplývá zjevně ze samotných akcí spolku, jako jsou „Zažít město jinak“ – tedy bez aut, „Do práce na kole“ a dalších. K dosažení svých cílů neváhali jeho členové, většinou kluci a holky ve věku maximálně kolem 30 let, zneužít i hysterii kolem onemocnění covid-19, když vydali brožuru s názvem „Pandemie jako příležitost ke změně dopravních návyků“. Z poklesu pohybu motorových vozidel v době lockodownů v ní propukají v hysterické nadšení.

Ruku k dílu přiložil také Magistrát hlavního města Prahy, konkrétně jeho oddělení rozvoje dopravy. Jeho projekt „Čistou stopou Prahou“ ve skrytém odporu vůči automobilové dopravě za aktivisty nijak nezaostává. A v podpoře a propagaci školních ulice je stejně nekompromisní. To vše samozřejmě zaštiťuje pirátský náměstek pro dopravu Hřib, který v současnosti obesílá jednotlivé městské části a požaduje po nich rychlé zavádění školních ulic všude tam, kde to je trochu jde. Pro nikoho to po předchozích zkušenostech z Hřibova primátorování asi není překvapením.