Děkuji za slovo. Naposled. Já děkuji panu premiérovi za jeho odpověď. V zásadě ani nevím, z jaké strany začít. Nezpochybňuji a nespojoval bych pohled na témata, názory, na různé věci, s věcmi, jako jsou součty čísel. Tam si myslím, že ten příklad, to se na mě nezlobte, pokulhává. Dva plus dva jsou čtyři. To není názor, to je prostě jasný součet. Mimochodem viděl jsem i krátké video, jak je dnešní doba politické hyperkorektnosti - tak já to panu premiérovi pošlu - kde je právě takové krásné osmiminutové video.

Ten žák ve škole řekne, že dva plus dva je 22 a přijdou tam rodiče a začnou... Nakonec to skončí tak, že tu učitelku vyhodí, protože to je prostě názor toho žáka a ona v něm nerozvíjí takovou tu představivost. Tak já vám schválně to video pošlu. Protože to bylo zrovna dva plus dva a skončilo to tak, že jí dali výpověď. Dali jí výpověď a dva plus dva platy, když už jsme u toho. A ona tedy řekla, že chce tedy 22 platů, jo, v té logice dva plus dva je 22. Já vám to video pošlu, je to docela zajímavé. Myslím, že to vlastně krásně odpovídá za mě na tu současnou situaci, že skutečně - a to je ale jiné moje téma - že se v té politické hyperkorektnosti pomalu přestane říkat, že dva plus dva jsou čtyři. Ale já tím myslím něco jiného. Ne ten součet těch čísel, tam s vámi souhlasím. Já tím myslím názory, obecně názory. To může být názor lidí, jestli vláda třeba dostatečně pomáhá lidem v energetické krizi, ano nebo ne. A když má člověk jiný názor, tak přece automaticky neznamená, že šíří nějakou dezinformaci. To je prostě názor.