Dovolím si osobní poznámku, kterou pak přejdu k čerstvému americkému prezidentovi Trumpovi. Měřím nějakých 163 cm a tak jsem si vysloužil přezdívky typu baskeťák, Napoleon, dlouhán apod. Jsem s tím v pohodě. Když mě takhle nazve kamarád, známý, kolega, beru to jako takové správné štengrování a popichování, které prostě patří k životu. Poslední debata na magistrátu u oběda se třeba týkala toho, že bych měl mít u řečnického pultu podstavec, abych byl za ním vidět a nemusel přitom stát na špičkách. Když mě trpaslíkem nazve člověk, který mě nezná nebo mě nemá rád, tak to zase ignoruji. Urazit mě to nemůže. Nicméně žijeme v době, kdy se takové poznámky dají prohlásit za nekorektní či dokonce za svého druhu diskriminaci. Například, když sedím v divadle, mám pravidelně problém vidět, co se děje na jevišti. Budu ale poslední člověk, který by si na to stěžoval. Ono stačí, že se tak děje u básničky o holkách, ze kterých budou maminky, což je prý genderově nevyvážené a stereotypní. Jindy mi zase známý říkal, že když v diskusi napsal, že je hrdým otcem dvou dětí, byl označen za homofoba.

Tak a teď v této absurdní překorektní době, která se šíří jako mor, promluví Donald Trump, který si na tohle nejen, že nehraje, ale zkrátka říká věci, jaké jsou, jak si je myslí, syrově, obyčejně, „nekorektně“, jednoznačně. Rozumím pak tomu, že v kontrastu s překorektními floskulemi, se kterými se v posledních deseti letech roztrhl pytel, může na někoho tato obyčejná slova působit jako radikální názor. Jakkoliv si osobně myslím, že to je jen návrat k normálnosti. Podtrhuji, že si to myslím, netvrdím, že to tak je. Prostě žena je ženou se vším všudy, muž je zase mužem, děti se rodí v heterosexuálním vztahu, člověk je všežravec, patriotismus či zdravé vlastenectví není nacionalismus, přirozeně pečujeme a pomáháme hlavně rodině, přátelům, blízkým, lidem z prostředí, které známe, to není xenofóbie atd.

Na analýzu projevu amerického prezidenta si netroufám, natolik nejsem politolog, sociolog, odborník na americkou či zahraniční politiku. Jen jsem z jeho slov pochopil, že nechce, aby Amerika napříště působila jako světový četník a vyvážela svou představu demokratického zřízení po celé planetě, když o to nikdo nestojí a má sama problémy u sebe doma. A s tím souhlasím. Jedním z výsledků tzv. arabského jara je anarchie, války a imigrační vlna. Mimochodem, když už jsme u té kvality demokracie, třeba takový trest smrti je stále ve většině států USA.

Pan Schwarzenberg použil nepřímou paralelu mezi Trumpem a Hitlerem. Je to hluboký omyl. Za úspěchem Trumpa, podle mého názoru, nestojí samolibý miliardář Donald Trump, ale protest proti pseudokorektní době a nikým nevoleným a přitom mocným elitám. Pokud tento dalmatinismus (černobílé vidění světa), kde Trump a jemu podobní jsou popisováni jako největší zlo, bude pokračovat, nositelé jediné pravdy spoluvytvoří skutečného Hitlera. A z toho mám opravdu strach.

Patrik Nacher