Český premiér svůj politický úspěch do značné míry vystavěl na auře kultivovaného, uhlazeného profesora, vyznávajícího „hodnotovou politiku”. Jak se však stále častěji ukazuje, tato hodnotová politika končí tam, kde končí rovněž mediální pokrytí, zásobující informacemi českého občana, standardně zainteresovaného ve veřejném dění.

V nedávné minulosti jsem upozornil na Fialovo utužování vztahů s etiopským premiérem Ahmedem, který v roce 2020 dohnal Etiopii k občanské válce, v níž docházelo mimo jiné i k masakrům civilistů či bombardování civilních cílů ze strany federální vlády. Například v roce 2022 pak Etiopie v čele s Ahmedem jako jedna ze 14 zemí hlasovala proti rezoluci VS OSN, vyzývající k tomu, aby bylo Rusko hnáno k zodpovědnosti za to, že invazí na Ukrajinu porušilo mezinárodní právo a zaplatilo Ukrajině reparace za válkou způsobené škody.

V lednu letošního roku premiér Fiala uzavřel strategické partnerství s indickým premiérem Módím, který se nechává opakovaně slyšet, že jeho zájmem - i po ruské invazi na Ukrajinu - je posílení přátelských vazeb mezi Indií a Ruskem a jehož Vladimir Putin nazývá svým „drahým přítelem”.

Nejaktuálnějším příkladem je utužování vzájemných vztahů s jihokorejským prezidentem Jun Sok-jolem, který ČR letos v září, především v souvislosti s tendrem na dostavbu JE Dukovany, navštívil a jednal nejen s premiérem Fialou, nýbrž i prezidentem Pavlem. Jun Sok-jol stojí dle Rady OSN pro lidská práva za omezováním svobody projevu a jeho kriminalizací, návratem k dávným praktikám cenzury a kontroly činnosti médií či omezováním svobody sdružování. Vyhlášení stanného práva, k němuž jihokorejský prezident přistoupil a kterým uvrhl zemi do strachu a chaosu, je spíše než překvapivým bleskem z čistého nebe pouze dalším postupným krokem v jím realizované politice na domácí scéně.

Na těchto konkrétních příkladech chci demonstrovat především pokrytectví Petra Fialy - na jedné straně (typicky ve vztahu k u nás často negativně medializované politice, uplatňované lídry Maďarska či Slovenska, s nímž Fialův kabinet přerušil mezivládní konzultace) se stylizuje do role hodnotového politika, na straně druhé (ve vztahu k „zemím za kopcem” mimo perimetr českých médií) jím vzývané hodnoty ochotně ustupují byznysovým a jiným zájmům.