Chce-li si politik zachovat alespoň elementární úroveň důvěryhodnosti, nemůže v téže problematice v jeden okamžik vehementně hájit jeden postoj, v okamžik druhý svá předchozí slova postavit na hlavu a následně se pokoušet vzniklý požár hasit ještě zamotanějšími argumentačními konstrukcemi.

Slova ministra Víta Rakušana můžeme interpretovat zhruba, že „Kolektivní vinu je třeba vždy nekompromisně odsoudit. Ale vlastně ne vždy, záleží také na dalších okolnostech, přičemž kalkulovat je v konkrétním případě třeba i s prvkem národnosti v momentě, kdy trestáme stát...”

Princip kolektivní viny do společnosti 21. století prostě nepatří v žádné podobě.