Nejsem žádný expert pro zpravodajské služby, ale vzhledem k situaci, která u nás nyní panuje po okolnostech návratu pětice Čechů unesených v Libanonu, tak i okolnostech propuštění unesených občanek ČR a v souvislosti s permanentními hrozbami teroristických útoků, jsem se snažil vypátrat, jak to tedy s našimi českými zpravodajskými službami vypadá. 

V České republice existují dvě zpravodajské služby pro vnitřek státu tzv. kontrarozvědka (civilní a vojenská) a dvě zpravodajské služby, které působí pro venek tzv. rozvědka (vojenská a civilní).  Pokud jde o legislativní zřízení vojenské zpravodajství, tak tuto službu upravuje zákon č. 289/2005 o Vojenském zpravodajství, který sdružuje obě služby rozvědku i kontrarozvědku.  V tomto zákoně jsou upravena zejména oprávnění a prostředky, jež tato služba využívá.  Zákon č. 154/1994 o Bezpečnostní informační službě tuto službu nejen zřizuje, ale podobně jako Vojenské zpravodajství upravuje zákonný postup a prostředky k získávání informací. V tomto zákoně je upravena pouze civilní kontrarozvědka.  Civilní rozvědka má zvláštní postavení. Působnost civilní rozvědky je upravena zákonem č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Řídí se právními předpisy České republiky, mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána, usneseními vlády, zvláštními řídícími akty ministra vnitra a vnitřními předpisy. Zaměstnanci úřadu se řídí rovněž etickým kodexem. Podle § 51 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, je samostatnou organizační složkou státu. Vnitřní organizaci a činnost úřadu upravuje statut, který schvaluje vláda České republiky. Úkoly, které dostává, jsou nám ukládány v mezích působnosti vládou a prezidentem. Děje se tak prostřednictvím ministra vnitra. Informace jsou předávány prezidentovi a vládě rovněž prostřednictvím ministra. Pouze v případech, které nesnesou odkladu, jsou předávány s jeho vědomím bezprostředně. Nejen civilní rozvědka se řídí zákonem č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách České republiky, ale i VOZ a BIS.

Jak je uvedeno v jejich zákonech: Postavení a působnost Vojenského zpravodajství i Bezpečnostní informační služby a jeho spolupráci s ostatními zpravodajskými službami České republiky upravuje zvláštní právní předpis a tím je uvedený zákon. Tento zákon upravuje zejména postavení, působnost, koordinaci, spolupráci a kontrolu zpravodajských služeb České republiky (dále jen "zpravodajské služby"), ukládání úkolů zpravodajským službám, podávání zpráv těmito službami a poskytování informací zpravodajským službám. V České republice působí tyto zpravodajské služby: Bezpečnostní informační služba, jejíž příjmy a výdaje tvoří samostatnou kapitolu státního rozpočtu, Úřad pro zahraniční styky a informace, jehož rozpočet je součástí rozpočtové kapitoly Ministerstva vnitra, Vojenské zpravodajství jako součást Ministerstva obrany. V čele zpravodajských služeb stojí ředitelé. Ředitele Bezpečnostní informační služby jmenuje, po projednání ve výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu příslušném ve věcech bezpečnosti, vláda. Z výkonu své funkce je ředitel Bezpečnostní informační služby odpovědný vládě, která ho též odvolává. Ředitele Úřadu pro zahraniční styky a informace jmenuje a odvolává ministr vnitra se souhlasem vlády. Z výkonu své funkce je ředitel Úřadu pro zahraniční styky a informace odpovědný ministru vnitra. Ředitele Vojenského zpravodajství jmenuje, po projednání ve výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu příslušném ve věcech bezpečnosti, ministr obrany se souhlasem vlády. Z výkonu své funkce je ředitel Vojenského zpravodajství odpovědný ministru obrany, který ho též se souhlasem vlády odvolává.