Mladý Pirát Ondřej Profant svým výrokem o bílých páprdech ve sněmovně chtěl ilustrovat situaci, kdy by Pirátští poslanci chtěli něco dělat, ale v parlamentu pro své nápady nenacházejí dostatek pochopení. Na pražském magistrátu už ale svou příležitost dostali. Nikoliv jako parta starých páprdů s myšlením uvíznutým někde v minulém století, ale jako pokroková mládež jednadvacátého století, sršící samými sexy myšlenkami. Z Prahy si udělali laboratoř svých nápadů. A po třech letech vidíme výsledky. K chlubení to však moc není.

Jedním z nejviditelnějších výsledků jejich vlády v Praze je chaos v osobní dopravě. Setká se s ním každý, kdo někdy Prahou projížděl autem. Neustálé zužování pruhů, tvorba cyklopruhů v místech, kde by dobrovolně na kole jel jen sebevrah, omezování průjezdnosti – nelze si nepoložit otázku, zda mají tato opatření i jiný důvod, než jen šikanu řidičů osobních automobilů do té míry, že napříště raději nechají své vozy doma a zvolí veřejnou dopravu?

Veřejná doprava je bezesporu jednou z velkých předností Prahy. Nemám však z kroků pirátského magistrátu pocit, že by chtěl tuto přednost nadále rozvíjet. Velmi nelibě vnímám neustálé protahování intervalů mezi jednotlivými spoji a z toho plynoucí častou přeplněnost vozů. Jinou kapitolou pak je nedávno diskutované zdražení jízdného. Abychom byli spravedliví, využívám ročního předplatného kupónu, tedy zvýšení ceny se mě nedotklo. Je to opatření jednoznačně cílené na turisty a přespolní. Kladu si však otázku, jak jde zdražování jízdného, spolu se zdvojnásobením ceny parkovného P+R na záchytných parkovištích dohromady se snahou o snížení počtu automobilů ve městě?

Jinou otázkou je pak samotná kultura cestování. Určitě nepatřím mezi ty, kteří by si stěžovali na nepořádek. Kdo někdy zažil římské, pařížské, nebo istanbulské metro ví, že v Praze je v tomto ohledu nastavena solidní laťka. Přesto si ale říkám –? je nutné se spokojit s průměrem? Když už se podařilo metro vybavit technologií na šíření mobilního signálu, byl by takový problém, aby zvláště povrchová kolejová doprava byla vybavena třeba klimatizací? Mám trochu tušení, že ani tak nejde otázku namontování potřebné technologie na střechy vozidel, jako spíše o propočty uhlíkové stopy, kterou by užití klimatizace zanechalo. Komu je horko, má si otevřít okénko, bude pravděpodobná pirátská úvaha. Potíž je však v tom, že v moderních škodováckých tramvajích typu T15 moc okének na otevření není, natož aby pak dokázala zajistit dostatečnou cirkulaci vzduchu.

Z podobného důvodu je možné nahlížet i na nevýstavbu dopravní infrastruktury. Mluvíme tu o notoricky známé otázce dostavby pražského okruhu, chybějícím vlakovém spojení na letiště, nebo nedostatku parkovacích míst. Proč se v Praze neinspirujeme v západní Evropě a chybějící parkovací místa nedoplníme výstavbou parkovacích domů? Ulevilo by se nejenom přeplněným ulicím, ale i nervům všech, kteří po návratu z práce bezradně krouží po okolních uličkách a pátrají po volném místě. Podobně je tomu s podporou výstavby bydlení. Skutečně není potřeba neustále promýšlet koncepty dostupného bydlení. K posunu ve výstavbě by úplně bohatě postačilo, kdyby firmy mohly stavět, aniž by musely shromažďovat zdlouhavá razítka a neustále se přetahovat s aktivisty, kteří by nejraději nestavěli nic. A pokud pirátský magistrát skutečně o bytové politice zauvažuje, pak je výsledkem zdvojnásobení daně z nemovitosti.

Pirátská strana se v předvolební kampani často zaklíná tím, že je obětí nepochopení, dezinformací a “hnojometů”.

Inu, je to takové nevyzrálé fňukání. Politika byla vždy o středu idejí a politické strany a hnutí vznikají od toho, aby své zájmy dokázaly organizovaně hájit, aby si získaly podporu většinové společnosti. Je pak na občanech, jakou cestou se vydají. Celá naše zem má nyní v Praze krásnou případovou studii, jak by to vypadalo, kdyby nám tu vládli Piráti. Omezování, zakazování, zdražování. Více toho pirátský magistrát v Praze zatím nepředvedl.

autor je lídrem pražské kandidátky SPD

(převzato z Profilu)