Nejprve to vypadalo, že nečekaná inflace pomůže zahojit stamiliardové deficitní dědictví po vládě A. Babiše (a mimo jiné ukáže, že snížení daní byl dobrý nápad). Bližší pohled však ukazuje něco jiného.

Takto vysoká inflace, pokud nepoškodí příliš růst ekonomiky, jistě navýší příjmy státu (s výjimkou třeba spotřební daně, kterou inflace neovlivní), i když, jistě utlumí spotřebu části lidí či schopnost firem generovat zisk. Příjmová strana si tedy, pokud se příliš nesníží růst ekonomiky, zřejmě pomůže.

Ale hodně se toho stane na straně výdajů. Především, valorizační vzorec "automaticky" zvýší výdaje na penze (necelá třetina výdajů rozpočtu) a to možná víc, než bude tempo růstu příjmů. Snaha ponechat ostatní položky nastavené na mnohem nižší inflaci, která se nabízí, má ale také jasné ekonomické důsledky. Třeba u platů dojde k reálnému poklesu mezd a tím ke snížení spotřebitelské poptávky (s dopady do rozpočtu přes daně). Jinde, třeba ve stavebnictví, vede ke kombinaci požadavku na výrazné navýšení rozpočtu či snížení faktického objemu investic. Budou-li na vyšší inflaci postupně reagovat úroky z dluhopisů, budou ty nově emitované zatěžovat rozpočet i v dalších letech, byť, jak věřím, inflační vlna odezní.

Problém našeho rozpočtu je tedy reálný. Ani účetní hrátky, ani inflace jej nevyřeší. Ale řešit ho musíme. A zadarmo to samozřejmě nebude.