Po dvou amerických bankách se do problémů dostala obrovská švýcarská banka Credit Suisse. Její záchrana skrze převzetí další švýcarskou bankou UBS není překvapivá. Osobně švýcarským bankovním autoritám hektický víkend rozhodně nezávidím. Pár podobných jsem totiž zažil. Možnost záchrany, kterou zvolily, je nejen pekelně drahá ale i politicky složitá. Nicméně je zároveň zřejmě tou nejlepší ze všech špatných možností.

Jestli se ve finančním a bankovním sektoru schyluje k dalším trablům je dnes těžké zhodnotit. Finančnictví a hlavně bankovnictví je ale zejména o důvěře klientů a investorů - a ta utrpěla událostmi minulých dní ránu. V níže přiloženém blogu popisuji, že existují objektivní důvody, proč to banky nemají snadné.

Na stranu druhou, v řadě věcí si zejména evropské instituce stojí dobře. Na rozdíl třeba od USA jsou u nás pravidla pro jejich podnikání, která vznikla globální dohodou Bazilejského výboru, platná pro všechny banky (ne jako v USA, kde se třeba na SCV nevztahovala a proto možná její risk management tolik kulhal).

O dohled na nad klíčovými institucemi se v EU stará nejen supervize domácího státu, hlavní roli hrají hlavně ECB a Bankovní Unie zajišťující jednotný dohled alespoň napříč eurozónou (a mne mrzí, že my alespoň v Bankovní Unii nejsme).

Takže obezřetnost na místě jistě je, ale černé scénáře jsou zatím spíše ne moc podložené hypotézy.

Více informací najdete na mém blogu ZDE.