Kromě dodací, rozkladu zbytku hodnot z listopadu 1989 či změny politiky v estrádu, je to i znevážení ústavního a právního systému.

Druhým spoluhráčem v této nebezpečné činnosti, panem presidentem Zemanem, se "zabýval" Martin Fendrych, a není moc co dodat.

Ale i přes totální nepochopení fungování politiky, nekompetenci pro ni a neschopnosti vyjednávat (poslední velká ukázka byl Summit EU), je i toto příliš málo na vysvětlení, jak se pan Andrej Babiš, který schopnost velmi ostře vyjednávat potvrdil opakovaně v podnikání, dostal do takto trapné pozice.

Nenabízí se než vysvětlení, že jeho chování stojí na tom, že doufá, že president využije v budoucnu dvě ze svých jinak úzkých kompetencí v jeho prospěch. Tedy právo dávat milosti a právo určovat premiéra. A díky této naději připouští, že ho škodolibý a zlomyslný president opakovaně ponižuje a ztrapňuje.

Je to racionální? Vlastně svým způsobem ano. Na světě asi není moc presidentů, kteří by nevyloučili jmenování osoby s dnešním profilem Andreje Babiše do čela vlády. A Miloš Zeman dokonce opakovaně pana Babiše jako premiéra podporuje.

No a o milostech to vidím tak, že předpovídat dnes cokoliv o tom, zda by ten nástroj dnešní president pro pana Babiše nebo jeho blízké využil (nejen s ohledem na podivnou amnestii minulého presidenta Klause), fakt nejde...

Je to nejen trapné, ale i bolestivé. Zejména pár měsíců před připomínkou Samotové revoluce.