V posledních létech hrály velkou roli v evropských diskusích o energetice skupinové (čti lobbystické) zájmy a ideologie (takzvané energetické suverenity). Na míslo fungující energetické unie, která by zvýšila bezpečnost a snížila průměrné ceny, bylo dosaženo přinejlepším "kompromisních" (=mírných) kroků omezujících překážky (třeba nízkou či uměle snižovanou propojitelnost elektrických sítí).

Možná že probíhající krize přinese potřebnou změnu. Nejen, že některé země (včetně naší) chápou, že jejich bezpečnost netkví v "suverenitě" ale ve "spolupráci a solidaritě", ale snad se podaří rychle rozjet i chybějí investice. Je jasné, že kvalitní produktovod z Pyrenejského poloostrova by našel uplatnění nejen ve zvýšení možností dodávek plynu, ale též pro budoucí, zřejmě velmi významnou, vodíkovou ekonomiku (kde budou importy hrát též roli).

Zatímco v minulosti měla řada zemí za to, že omezení propojení je v jejich zájmu, dnes je snad jasné, že to je "win-win". Doufejme, že reálný postup bude "neevropsky rychlý", jak naznačuje text ZDE.