Může Evropa přijít o firmy, které vyrábí „zelené technologie“? Byla by to škoda, protože právě Evropa jasnými pravidly vytvořila podmínky pro tyto investice jako první. Ale vzhledem k vývoji ve Spojených státech, kde vláda rozjela masivní podporu právě těchto investic, vyvstává obava, že se nemalá část investic do tohoto strategického, rychle rostoucího sektoru, Evropě vyhne.

Do jisté míry je tato obava oprávněná. Nová americká legislativa IRA (Inflation Reduction Act) poměrně jednoduchým a efektivním, na „byznysové logice“ založeným způsobem, podporuje investice v USA právě v oblasti zelených a technologických investic. Jakkoliv jsou právě stabilní pravidla a jasné cíle pro investice důležité (a v EU je to realita), nebylo by moudré na konaní našich konkurentů nereagovat (a to nemluvím o masivní, netransparetní podpoře firem v Číně).

Zároveň ale nesmíme zapomenout, že ekonomika musí být „poháněna“ soutěží a konkurenceschopností (společně s jednoduchými a transparentními pravidly). Státní podpory, se kterou se v poslední době kvůli Covidu a energetické krizi v Evropě nešetřilo, bychom měli užívat s opatrností a cíleně jen tam, kde je jí opravdu třeba.

Mimo to v porovnání s USA platíme v Evropě vysokou cenu za fragmentaci našich politik. Zatímco ve Státech je jedna federální politika platná všude, v Evropě máme často 20 různých politik. Výsledek je dražší, méně transparentní a méně efektivní. Je škoda, že nemáme odvahu to aspoň v některých oblastech změnit.

Důvodů k zamyšlení nad naší ekonomikou a strategií máme v Evropě dost. Hledání dobrých cest (se snahou omezit vedlejší negativní dopady) nám jistě prospěje více než lamentování nad americkým přístupem. A to i přesto, že je v některých oblastech zřejmě protekcionistický (a je dobře, že po intenzivních jednáních Komise se podařilo jejich podstatnou část odstranit).