Páchání násilí (nejen) na ženách je špatné, mělo by být trestáno, vždy představuje nebezpečí, někdy tragédii a proto bychom mu hlavně měli efektivně předcházet. Jsem přesvědčen, že s tímto snad souhlasí každý.

A průzkumy veřejného mínění tuto shodu potvrzují (AI 2018). Potom je ale nepochopitelné, že se naše společnost a hlavně část naší politická reprezentace neshodne na stvrzení mezinárodního právního závazku, který přesně tyto problémy adresuje a snaží se přispět k jejich řešení. Řeč je o ratifikaci Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí, také známé jako Istanbulská úmluva.

Zatímco lidskoprávní výbor Evropského parlamentu nedávno podpořil možnou jednotnou unijní ratifikaci této úmluvy, naše vlády úspěšně odsouvají diskusi o české ratifikaci „na někdy jindy“ již několik let. Mezi tím navíc řada politiků podporuje zkreslování obsahu této smlouvy a tím i odpor části lidí k ní. Naposledy byla diskuse ministrem spravedlnosti odsunuta na začátku roku 2022 na rok 2023 - vyžaduje prý (další) „politickou debatu“.

Jistě, dnes řešíme řadu jiných velkých problémů, ale je dobré si připomenout, že Ukrajina si na ratifikaci našla čas v minulém roce i pod palbou ruských raket.

Je opravdu načase, abychom se o ratifikaci začali i u nás nejen seriózně bavit, ale abychom se k ní i konečně rozhodli. Třeba to bude právě nově zvolený prezident Petr Pavel, který se u nás tuto debatu pokusí nastolit. Během kampaně ratifikaci tohoto mezinárodního právního aktu podpořil, což mi udělalo velkou radost. A zjevně mu to nijak politicky neuškodilo (což je asi důvod, proč řada politiků tuto „diskusi odsouvá“ - snad si opravdu nemyslí, že je tato úmluva špatná).

Takže prosím, přestaňme dělat z Istanbulské úmluvy ideologického bubáka a přidejme se do (evidentně) dobré společnosti.

…Přiložené mapka zemí, které ratifikovaly (zelená barva), je myslím všeříkající...