Takže miliardový projekt, který banka ve svém hodnocení označila za novou centrálu Agrofertu, a který finančně přežíval jen díky tomu, že si firmy AGF u něj objednávaly reklamu (a co na to náš finančák, německý, pokud se nepletu, s tím měl problém), vymyslela (a vlastnila) dcera pana premiéra. A nikoliv pan premiér v ZOO, jak to nedávno národu sdělil.

Dcera má ráda koně. A dle pana premiéra je nemocná (což opravdu mrzí, neb bipolární porucha je vážná věc). A tak ji pan premiér umožnil vyzkoušet podnikání na miliardovém, ekonomicky beznadějném projektu (s jízdárnou a stájí, a něčím malým, za pár set milionů navíc), podpořeném dle policie nezákonně získanou dotací.

Lepší než poslat ji na Ukrajinu (kde by si třeba mezi vojáky té či oné strany našla chlapce), kam se dostalo jeho další dítě, které, jak se zdá, o toto podnikání zájem nemělo (syn pana Babiše chtěl do roku 2015 být pilotem). Sečteno a podtrženo. Je to celé hodně propletené, ale je zcela jasné, že ve snaze dostat se z problému, pan premiér vrší jednu šílenější lež za druhou. A hlavně, pasuje se do pozice nevinné oběti. Je to opravdu hnusné.

PS: Asi se Vám stalo, že jste dostali pokutu za rychlou jízdu a říkali si, proč já, když rychle jezdí leckdo. Pan premiér má možná pravdu, že se s dotacemi u nás staly horší věci (možná někdy i za jeho účasti) a chápu, že se mu zdá nefér "tolik povyku kvůli 50 mil".

Já byl naštvaný, když jsem ve Francii za nějakých 12 km na omezení na 80 dostal dopis a účet. Ale nenapadlo by mne to považovat za spiknutí. Měl jsem prostě jet pomaleji.