Mezi dovedným politickým manévrováním či hledáním kompromisu na straně jedné a nedůstojným handlováním nebo i vydíráním na straně druhé se hranice někdy hledá těžko.

Situace, kdy Evropská komise zjevně částečně i se snahou pomoci odblokovat jednání mezi Radou s Maďarskem uvolnila Budapešti část peněz (vázaných na provedení reforem soudní moci) před tím, než se v lednu začnou změny navrhovat, je zjevně na hraně toho prvního, ne-li za ní…

Viktor Orbán zjevně v reakci na to odchodem ze sálu nezablokoval jednomyslnost rozhodnutí o zahájení přístupových jednání s Ukrajinou, aby záhy poté zablokoval úpravy rozpočtu, které jsou potřeba na dnes zcela nezbytnou podporu Kyjeva. (A tím jednoznačně posílil politickou pozici Kremlu, který jí též využívá na podporu své vojenské ofenzivy).

Když už se politici vydají na samou hranu přijatelných dohod a kompromisů, měli by mít rozumnou jistotu, že jde o dohody, které "fungují". Pokud je cílem Budapešti dosáhnout toho, že za každou "konstruktivnost", tedy akceptaci pozice všech dalších zemí EU, dostane v té či oné formě záplatu, je strategie "dealu" něco, co si společná Unie nemůže dovolit.