Jedním z faktorů, který posílil předvánoční plynovou krizi v EU, byly nedostatečně naplněné zásobníky plynu. Jakou roli v tom hrály poloprázdné zásobníky provozované v Evropě firmou Gazprom by mělo být prošetřeno.

Dle informací Hospodářské noviny se schyluje k prodeji podstatné části "českých zásobníků". Zatímco vládní plán na nákup podílu na stovky kilometrů vzdáleném terminálu na LNG dle mého soudu nijak zásadně naši energetickou bezpečnost neposílí, to, co bude se zásobníky stále více potřebného plynu, je podle mne velmi důležité.

Nejde přitom o to, aby je stát koupil. Myšlenka, že vše, co je pro stát a jeho občany důležité, má stát vlastnit, podle mne nefunguje. Jde o to, aby bylo jasno, že zásobník bude používán tak, aby dělal to, co má. Tedy, aby naplněním před začátkem zimy zajistil bezpečné a bez výkyvů ceny dostupné dodávky zemního plynu v období vysoké spotřeby. Musí být stanovena jasná pravidla pro toho, kdo bude zásobník provozovat (např. povinnost prodat kapacitu, kterou nechce využít).

Myslím, že taková pravidla by měla platit i napříč Evropou (po čemž již dlouho volám) a probíhající prodej je dobrou příležitostí, jak nějaká aspoň domácí fungující pravidla rychle vytvořit, neb prodávající zjevně upřednostní prodej tomu, kdo zaplatí nejvíc. Pokud by se zásobník mohl stát kartou na politickém stole, bude zájemce, který s touto kartou hodlá hrát, ochoten zaplatit více než ti, kteří touto cestou jít nechtějí.