Pár týdnů nazpět, na skvěle zorganizované konferenci České priority v evropské politice, jsem byl v panelu o konkurenceschopnosti Evropy a naší země. Spolu s Monikou Ladmanovou, Davidem Müllerem, Martinem Vohánkou a Janem Burešem to byla výborná a kompetentní diskuze. Dík za ní patří Euractivu.

Je pozoruhodné, jak moc je (dle vystoupení všech řečníků) spojena naše budoucí prosperita s tím, aby EU fungovala „lépe“ (třeba snižovala byrokracii), ale hlavně měla odvahu se dále rozvíjet.

Třeba tím, že dokončí a prohloubí jednotný trh (i tam, kde dnes nefunguje). Bude mít odvahu přijímat politiky, které podpoří fungování společného trhu hlavně v probíhající transformaci na nové, udržitelné technologie.

Bohužel, tato odvaha dnes často, zejména mezi představiteli členských zemí, chybí. Platí za to nevyužitím potenciálu a nižším růstem. Potenciálně i nebezpečným zaostáváním.

Je pro mě moc příjemné slyšet od zástupců byznysu, institucí i finančníků de facto podobný popis toho, co je třeba (který já plně sdílím). Je jen škoda, že toto pochopení nedorazilo tam, kde je možno posunu opravdu dosáhnout – tedy zejména k vládám členských zemí, které řadu užitečných iniciativ posílají k ledu. Z neznalosti nebo populismu.

P.S. Je jen užitečné, že v této konstruktivní a dle mé na znalosti stojící atmosféře se nakonec ujal slova zástupce teplárenského sdružení, který připomněl „českou realitu“ a to, proč je dosažení potřebných změn, které často brzdí zájmové skupiny, tak obtížné.