Nemám vůbec radost z toho, že dle Mezivládního panelu pro změnu klimatu nevypadá budoucnost naší planety vůbec dobře. Mám z toho strach. Ale nepřekvapuje mne to. Jednak i poté, co se opravdu budeme snažit emise snižovat, bude dost dlouho trvat, než se zlepšení projeví, ale hlavně se mi nezdá, že nám to tak úplně dochází.

Velká shoda drtivé většiny lidí, kteří se v tom opravdu vyznají, by měla být signálem pro to, abychom možnosti, které pokrok v mnoha oblastech a nástup nových technologií nabízí, začali naplno využívat. Lze totiž touto cestou emise rychle snížit. Nikoliv k dlouhodobému cíli - emisní neutralitě (kde vyprodukované emise zároveň "odchytíme"), k němu budeme potřebovat "věci", které dnes dostupné nejsou, ale ke snížení emisí o desítky procent zejména v bohatších zemích, které nesou za znečištění největší odpovědnost...

Útoky často osobního charakteru, bez věcného obsahu, které se smutkem čtu pod prakticky jakýmkoliv postem na téma emisně méně náročně energetiky, potřebného poklesu emisí v dopravě či zvyšování energetické efektivity napříč ekonomikou, se snažím nebrat osobně. Jen nevím, jak jejich autoři vidí svět. Pokud jim jde jen o to poslat do háje jednoho poslance a o tématu vůbec nepřemýšlí, chápu. Ani já nejsem ze stavu politiky a mnoha jejich aktérů nadšený a sociální sítě dávají jistou alternativu tomu pokusit se to zlepšit svým vlastním zapojením - také ale tím, že ty, co to zkusí, pošle diskutující k šípku.

Ale moc by mne zajímalo, jak se k otázce, která snad každým dnem narůstá na významu, vlastně staví. Zda vidí jiné cesty k ochraně planety (rád si je přečtu, netvrdím, že to, co si myslím já, je jediná správná cesta), nevěří tomu, že se děje to, co se zjevně děje, nebo opravdu po sobě chtějí nechat naši planetu svým dětem jako nejen vyjedený, ale též zcela zdemolovaný "krám".