Jsem rád, že Hospodářské noviny daly nakonec mému textu pozitivní titulek "Kdyby se politikům chtělo, euro by mohlo být v Česku zavedeno k 1. lednu 2027" (níže odkaz). Má obava byla, že se „promlčíme“ nebo „pronekonáme“ k tomu, že reálná možnost pro přijetí eura bude až v další dekádě. Tedy nejdříve za více než 8 let. To je déle, než řadě nových zemí EU trvala cesta do eurozóny od vstupu do EU.

To, že v současnosti plníme pouze jedno ze čtyř tzv. Maastrichtských kritérií, tedy podmínek, které musí členská země EU usilující o euro pro jeho zavedení splnit, nehraje roli. Věřím, že naše země kritéria během několika let plnit začne, ale odložit pod touto záminkou vládní diskusi o euru by byla obrovská chyba.

Prakticky nic nám nebrání vstoupit v tomto volebním období do kurzového režimu ERM2. Pobyt v něm po dobu nejméně 2 let je též Maastrichské kritérium (k jehož plnění se vláda ve svém Prohlášení hlásí). Tento režim naši měnovou politiku fakticky neomezí. Pobyt v ERM2 pak umožní dalším vládám - budou-li k tomu mít vůli a budeme-li plnit kritéria - euro ve svém období přijmout.

Opak, nevstup naší země do ERM2 v dalších 2 letech, fakticky „zajistí“ nepřijetí eura až do roku2030. Proč tomu tak je a proč se časový kalendář přijetí eura míjí s kalendářem volebním vysvětluji v textu pro HN (ZDE).

Od současné vlády nelze čekat zavedení eura, ani politicky, ale hlavně to nevychází termínově. Naopak, pokud tato vláda naši zemi do ERM2 přivede, bude to politicky i ekonomicky odpovědné a férové. Otevře se tím totiž možnost euro přijmout nejrychleji již k 1. lednu 2027, na základě rozhodnutí následující vlády.

Vzhledem k politickému rozložení sil ve vládě je to férový kompromis, vzhledem ke stavu ekonomiky pak odpovědné rozhodnutí. A z pohledu postupně rostoucí popularity eura mezi občany, je to též rozhodnutí prozřetelné. Odpovědný politik by proto nad otázkou „do ERM2 vstoupit, či nevstoupit?“ neměl moc přemýšlet.