Takže, omlouvám se čísel znalým čtenářům, ale pro paní ministryni (a její dopisovatele, zděšené tím, že končí) to vezmu trochu jednoduše:

Rodina A, řekněme Aňáků, měla v roce 2019 na účtu 50 000 korun, v roce 2020 30 000 korun a letos 10 000 korun. Průměrně tedy 30 000 korun.

Rodina B, řekněme Topáků, měla v roce 2019 na účtu 10 000 korun, o rok později 30 000 korun a pak 50 000 korun, tedy průměrně 30 000 korun.

Dle paní ministryně, hospodaří asi stejně, protože mají stejný průměr. Průměr z čísel lze jistě spočítat (ale lépe ze správných čísel, což ona neučinila). Je ale třeba se zamyslet, zda to dává smysl. Zde nedává. Zásadní je, kam vláda rozpočet přivedla (tedy vývoj změn).

To, že to paní ministryně nepochytila, dokládá i to, že se vlastně na Twitteru “chlubí”, že ona stav rozpočtu během svého působení zhoršila, zatím co Topka (u které ani není s to najít správné roky vládnutí) ho zlepšila. Takže, nejde o průměr, ale o trend. O něm píše úřad paní ministryně.

Makro predikce MF z poloviny roku ukazuje, že v roce 2016, kdy přišla paní ministryně do vedení ministerstva, byl strukturální schodek rozpočtu -1,1 % HDP (šlo o přebytek), v roce 2022, na který sestavila svůj poslední rozpočet, to je 5,6 %. Pod 5 % neklesne ani v dalším roce. Zhoršení tedy činí přes 6 % HDP. To při dnešním HDP odpovídá kolem 350 miliard korun, které vedou k růstu státního dluhu.

Sčítat, odečítat, násobit, dělit, průměrovat či jinak “opracovat” čísla umí každá kalkulačka, ale není od věci pochopit, co čísla říkají (a proto není na škodu na hodinách matematiky dávat pozor).