V poslanecké sněmovně v pátek proběhla první debata o tom, jak naše země využije stovky miliard z unijního Plánu obnovy. Nezaznamenal jsem větší pozornost médií a tak nevím, co vše tam zaznělo. Mělo toho ale zaznít hodně.

Plán na to, jak utratíme přes 170 miliard korun, které májí pomoci obnově a modernizaci naší země, vzniká kdesi za zavřenými dveřmi pod vedením ministra Havlíčka a za konzultace různých, neznámých, ale zjevně často i lobbistických skupin.
Existují již zřejmě desítky verzí, a i ty poslední jsou míle daleko od využitelného textu. Ale všechny mají něco společného: je to smutné čtení, bez jakékoliv vize a konkrétních cílů na straně jedné, a popisu toho, jak konkrétně budeme postupovat na straně druhé.

Předtím, než země bude moci peníze čerpat, musí jejich program uspět u hodnocení Evropské komise a být podpořen Radou. Hodnocení je přitom popsáno neobvykle přesně. Hodnotí se, zda využití peněz dlouhodobě podpoří výkonnost ekonomiky či zda budou peníze využity efektivně z finančního pohledu.
V důsledném hodnocení našeho Plánu by odpověď na většinu otázek byla "nevím". Bez kokrétních cílů, návrhu toho, kam přesně peníze půjdou a obhájení efektivity návrhů totiž nelze efektivitu ani dopad na ekonomiku posoudit.

Zdá se mi, že jediná cesta k tomu, aby plán, který zřejmě bude během dalších dní dokončen "uspěl", bude, že Komise a Rada "přivřou" nebo dokonce "zavřou" hodnotící oči.

Pro nás zdánlivě dobrá zpráva, ale jen zdánlivě. Špatné využití stovek miliard korun přece nemůže být zprávou dobrou.
Pokud takto bude postupovat více zemí, bude to moc špatná zpráva i pro celou Evropu, a vlastně i celý svět, neb pro něj, rychlý obrat ekonomiky EU k růstu je též důležitý. Více ZDE.