Minulý týden Evropanům ukázal, že trablům s pandemií není konec. Ačkoliv to většina lidí nevnímá, prožili jsme jeden z nejhorších ekonomických týdnů za hodně dlouhou dobu. Přitom ani jeden z trablů není nečekaný, jen se zdá, že na ně nejsme připraveni.

První se odehrál na trhu se zemním plynem. Začalo to, snad náhodou způsobeným požárem významného terminálu na LNG v Texasu, který povede k jeho vyřazení z provozu na dlouhé měsíce. V situaci, kdy se Evropa snaží "odříznout" od ruského plynu a před zimou naplnit zásobníky, to není dobrá zpráva. K tomu se přidalo rozhodnutí Gazpromu, údajně z technických důvodů, omezit dodávky plynu do Evropy. Výsledkem je, že cena zemního trhu na evropském trhu ukončila trvalý sestup k hodnotě pod 80 dolarů za MWh (což je stále 3x tolik jako před rokem) a vyskočila ke 130 dolarům. Pokud by tam zůstala, znamenalo by to jak další zdražení plynu, tak i cestu ceny elektřiny ke 300 dolarům za MWh - tedy k více než 7 korunám za kilowatt.

Ještě více stranou veřejného zájmu jsou důsledky rostoucí inflace v EU. Ta se již dostala nad 8 % v průměru eurozony, a nečinnost ECB je již těžko přijatelná. Ačkoliv ta se k prvnímu zvýšení sazeb pouze chystá, trhy mají jasno. Úroky státních dluhopisů výrazně vzrostly. Dokonce i německé atakují pro delší splatnosti 2 %, zatímco italské jsou od 5 let nad 3 % a rostou k hodnotě 4 % (pro porovnání, odpovídající delší české úroky jsou pod 6 %). Protože část zemí EU je silně zadlužena, vyšší úroky ohrožují jejich rozpočty.

Namísto systémového řešení a zejména odpovědnější fiskální politiky se opět upírají oči na ECB, která by měla, dle mnohých, úroky "srovnat". To je ale to poslední, co by ECB, která během poslední doby ztratila dost kredibility v roli ochránce nízké inflace, měla dělat předtím, než pomůže dostat růst cen pod kontrolu.

Jak problémy s dodávkami plynu, vysoká inflace i "nákaza" fiskálně slabších zemí nejsou šokující událostí, bohužel laxnost, s jakou velká část populismem infikovaných politiků řeší rizika, o kterých si myslí, že se nenaplní, dělá z vývoje, na který jsme měli být dobře připraveni, docela intenzivního strašáka. A posílení dolaru k euru naznačuje, že dost účinného. Omezovat problém na "eurozonu", což je něco, co u nás jistě zazní, je velká chyba. Nejen že jsme všichni na stejné lodi, ale na rozdíl od minulých krizí, patří naše země k těm oběma faktory nejvíce ohroženým zemím.