Člověk by skoro předpokládal, že po vypracování strategie nebo plánu (což musí samozřejmě někdo zaplatit, v tomto případě stát) přijde také realizace. U nás až příliš často přichází na řadu období dlouhé i několik let, během něhož se neděje NIC. Následně je “potřeba” vypracovat strategie, plány nebo koncepce nové, neb tamty už skoro zastaraly… A tak stále dokola. A stát stále platí, aniž by se něco skutečně dělo.

Příkladem z mé oblíbené oblasti je “nový” nápad na zavedení vlakotramvají v ČR (který se dotýká i mé "domácí" trati z Prahy do Dobříše). Perspektiva dopravy v něčem jiném, než ve vozech ze 70. let (810), přestavěných na Regionovy, mne potěšila. A vlakotramvaje nabízí velmi dobrý poměr cena/výkon. Má to ale jedno ale.

Vzápětí jsem si vzpomněl, že „haló“ okolo vlakotramvají už zde bylo téměř před deseti lety. Tehdy vznikly plány na výstavbu nových linek s možnou realizací do deseti let. A stalo se u nás tak obvyklé NIC, zato se vynaloží peníze a energie na plán nový. Který zřejmě přislíbí, že by vlakotramvaje mohly za deset let vyjet na koleje.

Pominu, že mě to jako „fandu“ vlakové dopravy obrazně řečeno bolí dvojnásob. Celkově ale přístup, stojící na nerealizovaných nápadech a koncepcích, otravuje životy nás všech, a především skutečně bolí naši ekonomiku.

Více si o tom přečtete na mém blogu ZDE.