Za posledních 24 hodin jsem se zúčastnil celkem čtyř jednání či konferencí na téma elektromobility. Že bychom si všimli, co se děje všude kolem nás? Zde pár postřehů:

• V Evropě se v srpnu prodalo více osobních aut „do zásuvky“ (BEV a PHEV) než aut na naftu
• Podíl elektroaut na prodejích v Číně byl minulé čtvrtletí skoro 10%
• A u nás celkový počet registrací BEV (bateriové elektromobily) činí zhruba 8 500. Je to tolik, kolik elektromobilů se prodalo v Německu v červenci za 10 dní

Na jedné z akcí prohlásil zástupce ministerstva, že se vláda snaží ochránit náš automobilový průmysl. Je to priorita. A tak se zřejmě pokusíme odložit konec spalovacích aut v Evropě.

Jak možná víte, návrh EK nepřikazuje prodej elektromobilů, ale vyžaduje prodej aut s nulovými emisemi po roce 2035 (což je rozdíl, neb existují různé technologické cesty ke splnění). Lámu si hlavu nad tím, jak vládní pokus udělat z roku 2035 třeba 37 nebo 40 pomůže firmám. Dokonce i technologie dnešních BEV je na úrovni, že začíná efektivně konkurovat ICEV (auta se spalovacím motorem) v řadě segmentů a při užití různými zákazníky. Zdá se mi pravděpodobné, že se technologie prosadí ještě rychleji, než se čekalo a než posun k vozidlům s nízkými emisemi vyžaduje platná regulace (z roku 2015).

Vyvolávat ve firmách iluzi, že jim vládní úředníci zachrání „starý, dobrý svět“, je postup, který může vést k jejich konci. Myslím, že v Evropě budou nejméně do poloviny tohoto století spalovací auta jezdit, ale spojit s touto technologií osud firmy, může být velmi riskantní volba. Proto bych více než nesplnitelné či přinejmenším sporné sliby od vlády (této a nové) čekal účinnou, stabilní a v rozsahu umírněnou podporu posunu našeho autoparku k autům s nižšími emisemi. Tedy to, co se u nás takřka systematicky nedělá.