V žebříčku vnímání korupce ve veřejném sektoru, který sestavuje organizace Transparency International, se umístilo Česko, po téměř čtyřech letech působení Andreje Babiše na postu premiéra (a předchozích letech, kdy byl místopředseda vlády), na stejné pozici jako Rwanda či Omán. Navíc jsme proti roku 2018 propadli o 11 příček. Česko bylo zárove i hodnoceno v loňské zprávě protikorupční skupiny Rady Evropy (GRECO) jako nejhorší země mezi 42 sledovanými státy.

Hnutí ANO se po svém vzniku profilovalo jako "antikorupční". A slibovalo, že tím, že "bude makat", vyřeší problémy naší země. Nezdá se, že vědomě či neschopností dosáhlo potřebného zlepšení a navíc problémy naší země obohatilo o konflikt zájmu miliardových rozměrů.

Dalším jasným důkazem toho, že sliby zůstaly toliko na papíře, jsou české protikorupční zákony - za jeho vlády došlo k prosazení minima (jednoho!), spousta zákonů skončila ve fázi návrhů a většina jich ani nevznikla. V Česku chybí klíčové zákony a předpisy, novela o státním zastupitelství nebo legislativa o ochraně oznamovatelů korupce. U jiných kulhá vymáhání (třeba u praní špinavých peněz).

Výsledky jsou tak tristní, že ani dobře promazaná PR mašinerie neumí z působení vlády v této oblasti udělat úspěch. A tak jsme svědky nesčetných výmluv, ale ani pandemie tuto vládu v této věci neomlouvá, jelikož některé zákony vláda předala sněmovně až v roce 2020... I když měla na přípravu přes tři roky.