Z "rychlosti změn" u nás člověk často propadá do deprese, protože se někdy zdá, že naše ekonomika (stát, společnost) jim úspěšně odolává. Neexistující dálnice, pomalá digitalizace, zastaralá energetika – to vše je naše realita. Ale někdy jsme přeci jen trochu moc přísní.

Přiložený text stojí za přečtení (odkaz v komentáři). Třeba fakt, že nejsme daleko od 1000 kilometrů kolejí s povolenou rychlostí 160 km/h, mě mile překvapil. Stejně tak že stovka vlaků touto rychlostí alespoň místy opravdu jede.

Ještě důležitější je, že řada úseků se již pyšní docela slušnou průměrnou rychlostí (jeden dokonce nad 120 km/h) a trojciferná rychlost patří i celým spojením napříč republikou. To je důležité nejen kvůli snížení spotřeby energie a emisí, ale hlavně proto, že to otevírá nové možnosti pro ekonomiku a kvalitu života. Pomalu to také dohání ztrátu, kterou jsme vlastními chybami dlouho jen prohlubovali.

Doufám, že tato čísla se budou postupně a viditelně zlepšovat a stále více lidí začne vlak považovat nejen za způsob dopravy, který "na ně zbyl", ale za ten, který rádi a často sami volí.