Tak trochu pololegálně. Kolegyně a kolegové, pane poslanče, paní předsedající. Byli jsme kdysi s výborem pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice v Londýně na návštěvě britského parlamentu a zajímali jsme se o financování kultury a sportu. A tam jsme se dozvěděli něco, co já jsem nevěděl, ale možná mohl někdo tušit, že financování kultury a sportu ve Velké Británii zajišťuje stát státní loterií, provozuje ji sám, předpokládám prostřednictvím nějakých volených nebo jmenovaných orgánů. Ale tyto finance jsou pořizovány loterií. Stát na nich má monopol, tudíž nikdo jiný provozovat takovou loterii nemůže. A tyto prostředky skutečně bohatě stačí.

V té době se chystaly olympijské hry v Londýně, tak jsem se ptal, kolik ministerstvo bude přispívat na realizaci těchto her? A oni řekli, nic. Nic. Já jsem se nezeptal, zdali Londýn, takže možná, že město do toho nějaké peníze dávalo. Ale i ty olympijské hry byly kromě samozřejmě komerčních zdrojů financovány z těchto prostředků. Čili my jsme tady měli vlastně ideální nástroj na financování sportu, oni to mají na kulturu, na financování sportu v České republice, v Česku, a to byla skutečně loterie Sazka.

Po změně režimu, nebo já říkám po sametovém převratu, došlo k jakési změně uspořádání v řízení Sazky a bylo rozhodnuto podle mého soudu nejsprávnějším možným způsobem. Ať tu Sazku spravují ti, kteří z jejich výnosů mají těžit. Čili kteří mají z jejich výnosů financovat provozování sportu. A jeho podporu. Bylo tam kdysi, než se to změnilo způsobem, který zde už komentoval kolega Horník, zastoupení svazů podle jejich velikosti. Čili samy svazy se staly akcionáři této loterie a měly tudíž v rukou správu těchto prostředků.