V posledních letech a zejména v posledních měsících prochází zahraniční politika ČR turbulencemi a rozdílnými pohledy na naše postavení v mezinárodních vztazích, a to nejenom u nejvyšších ústavních činitelů.

To samozřejmě nese své negativní důsledky, které se promítnou do všech oblastí nazírání na naši zemi jako takovou. Je otázkou, zda ti, kteří poškozují obraz naší země ve světě, to dělají z vlastní hlouposti, záměrně či se chtějí zviditelnit pro svou politickou budoucnost. Vše je špatně a v neprospěch naší země. 

Z mého hlediska je třeba vycházet z principů a postavení, které máme a uvědomit si, kdo jsme a co chceme.

Jsem přesvědčen, že naše zahraniční politika by měla vycházet především z principu rozvoje politických, ekonomických, kulturních a tradičních vztahů se všemi zeměmi na základě vzájemné výhodnosti a respektu.

Proto by měli zahraniční politiku naší země prosazovat lidé zkušení, kvalifikovaní a s dostatečnou praxí jak životní, tak i v oblasti diplomacie s notnou dávkou zkušeností z oblasti mezinárodního obchodu.

Je třeba si uvědomit, že jsme malou zemí uprostřed Evropy, která je primárně závislá na vývozu naší produkce a dovozu zejména surovin, a v současné době i potravin a agrovýrobků. Tomuto účelu by měla být přizpůsobena naše diplomacie a chování zahraniční politiky na mezinárodní úrovni.

Zahraniční politika naší země by se měla co nejvíce opírat o naše zájmy a o co možná největší naši samostatnost. Měla by co nejdříve sejmout ideologické brýle a přestat vidět svět černobíle a země dělit na přátele a nepřátele.

Je samozřejmé, že naše země ležící uprostřed Evropy bude vždy centrem zájmu větších a mocnějších zemí, které budou o vliv u nás vzájemně soupeřit. Jde tedy o to, jak se dovedeme s touto vztahovou spletitostí vypořádat a ze všeho vyjít ve prospěch nás všech.

Nezměnitelným faktem je, že naším největším a nejmocnějším sousedem a zároveň i největším obchodním partnerem je Německo. Velkou chybou našich dosavadních vlád bylo, že jsme do naší země lákali obrovské národní i nadnárodní koncerny, a to pod pláštíkem tak zvané komparativní výhody, což nebylo nic jiného, než výprodej naší kvalitní, zkušené a odborné pracovní síly za nízké peníze. Slibovali jsme daňové prázdniny a další zvýhodňující pobídky. Tím vším jsme se dostávali na stále nižší a nižší úroveň technickou, technologickou a i životní. Stali jsme se zemí montoven, skladů, skoro monovýroby, dodavatelů součástí, průjezdů zahraničních kamionů a spotřebiteli druhořadých potravin od našich západních sousedů, a to nejen Německa. I v tomto případě je třeba si uvědomit, že průměrný příjem našeho občana byl před 30 lety cca třetinový ve srovnání se západními zeměmi. Bohužel, za 30 let vývoje naší země se nic moc nezměnilo v dohánění Německa, Rakouska, Francie a dalších zemí a s našimi příjmy jsme na tom stejně, jak před těmi 30 lety. I to je výsledek naší zahraniční, hospodářské i finanční politiky.

Vztah s Ruskou federací je stále zatížen politikou bývalého Sovětského svazu. Mnozí naši představitelé si nejsou schopni uvědomit, že i RF prošla za poslední čtvrtstoletí významným vývojem. Co se ale nezměnilo, je skutečnost, že RF je největší zemí světa s největšími surovinovými zásobami na světě, které my nezbytně pro svoji existenci potřebujeme. RF je velmocí spoluurčující chod světa, je významným bezpečnostním hráčem a je také ohromným trhem pro výrobky, pro které je stále těžším a těžším úkolem hledat odbytiště. Ruská federace je 15 krát větší co se populace týče, a naše vztahy byly vždy z hlediska ekonomického i politického těsné, i když ne vždy bezproblémové. Rusko je třeba do budoucna vždy brát jako významného obchodně ekonomického partnera a vztahy s ním posuzovat velmi citlivě. Provokace, urážky a nepřátelství rozhodně nejsou na místě.

Podobně jako na Rusko, je třeba nazírat i na vztahy s Čínskou lidovou republikou, která počtem svého obyvatelstva 1.4 miliardy je nejlidnatější zemí světa. Naše země se svými 10 miliony obyvatel je tedy nejen 140 krát menší co do počtu obyvatelstva, ale také co se týká ekonomického výkonu a významu ve světě. Čína se svými hospodářskými výkony, tempy růstu a významem se řadí do první trojice nejvýznamnějších zemí světa. Není žádným tajemstvím, že se během několika příštích let stane asi nejmocnější zemí světa, s čím je třeba počítat. Naši představitelé by si měli uvědomit, kdo je Čína a kdo jsme my, a zda my budeme poučovat a mistrovat Čínu, či zda jsme středobodem čínské zahraniční politiky, jak si mylně někteří představují. Zahraniční obchod s Čínou a zapojení do největšího investičního projektu světa pod patronací Číny -hedvábné stezky- by měly být naší prioritou.

Naši zahraničně političtí stratégové a architekti naší zahraniční politiky by si měli již dávno uvědomovat, že těžiště moci a ekonomické mohutnosti se bude z vektoru euroatlantického postupně přesunovat ve směru do Asie.