Současný prezident Miloš Zeman vstoupil do druhé poloviny svého druhého volebního období a mnoho politiků i nepolitiků začíná uvažovat o jeho nástupci, neboť třetí volební období v řadě pro stávajícího prezidenta  již není dle Ústavy možné.

Novodobé dějiny České republiky ve svých třech dekádách zaznamenávají pouze tři prezidenty a všichni byli voleni opakovaně. Prvním byl Václav Havel, druhým Václav Klaus a třetím je současný prezident Miloš Zeman. Každý z nich se určitým způsobem zapsal do dějin naší země, a to ať pozitivně, či méně pozitivně.

Václav Havel byl prvním prezidentem, kterého do pozice prvního ústavního činitele přivedl převrat v roce 1989, a to po dlouhých čtyřech dekádách tzv. socialismu, pod vedením KSČ a dlouhých létech prezidentování Dr. Gustáva Husáka. Havel nebyl žádným zkušeným politikem a pocházel spíše z komediální scény a byl nepříliš úspěšným dramatikem a spisovatelem. Do funkce prezidenta ho ale přivedla ohromná euforie společnosti, všeobecná úleva společnosti po pádu socialismu a nesmírné naděje obyvatelstva pro budoucí vývoj země. V. Havel nebyl všeobecně příliš znám, a pokud byl, tak spíše jako představitel opoziční Charty 77 a jeho známost pocházela hlavně z rádia Svobodná Evropa a z nejrůznějších pololegálně distribuovaných tiskovin, tzv. samizdatů. Počátky jeho prezidentování byly velmi nestandardní, jeho vize představovaly spíše laické sny o budoucnosti a obklopoval se lidmi, kteří prosazovali spíše své osobní ambice než zájmy národa. To, že jeho první volba proběhla 10. 12. 1989 ještě v komunistickém Federálním shromáždění, hovoří za vše. Také jeho první zahraniční cesta vedla do Německa, což bylo nezvyklé a leccos naznačovalo. Faktem je, že je dosud asi naším světově nejviditelnějším a nejznámějším prezidentem, se kterým je spojována demokracie a svoboda. Je ale také známo, že stál za likvidací našeho a slovenského zbrojařského průmyslu, že v jeho období vznikl i lustrační zákon, který se stal důvodem k rozsáhlým personálním výměnám v celém státě a na jehož základě došlo k výměnám odborníků za amatéry snad ve všech oblastech společnosti. Za jeho působení vznikly také nové termíny jako jsou např. „staré struktury“, což byl prvopočátek rozdělování společnosti. Také jeho podpora bombardování Jugoslávie mu neslouží zrovna ke cti. Řada jeho výroků, jako např.“ pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí“, nebo výrok „ nejsme jako oni“, či „nebudeme pro lidi stavět panelové králíkárny“ atd. již dávno vyčpěla, nic takového se neuskutečnilo a zbyla z nich jen prázdná hesla určená k posměškům společnosti. V době jeho vládnutí také Česká republika vstoupila v roce 1999 do aliance NATO, což je významným předělem v naší historii a vstup do NATO bude vždy spojován se jménem Václav Havel.

Druhým naším prezidentem se stal prof. Václav Klaus, vysoce kvalifikovaný, kultivovaný a vzdělaný ekonom, bývalý ministr financí a odborník na makroekonomické otázky. I jeho období prezidentování má světlé i stinné stránky. Do jeho funkčního období patří i období privatizace našich podniků, což není zrovna nejšťastnější doba rozkvětu naší ekonomiky. Patří tam i rozkrádání po staletí budovaného bohatství země, různé nabídky, pobídky, úlevy a zvýhodňování zahraničních nadnárodních koncernů, rozprodej strategických surovin i podniků atd. I Václav Klaus byl pod různými tlaky jak svých poradců, tak svých nepřátel. Také sarajevský atentát a spacáková revoluce patří do jeho období. V době jeho prezidentování 1.5.2004 vstoupila naše země do Evropské Unie a V. Klaus později  jako jeden z prvních rozpoznal směr Lisabonské smlouvy a podpisu se zdráhal ze všech svých sil. Věděl, že to je začátek omezování národní suverenity členských zemí sdružených v EU a také správně předjímal, že konečným cílem je likvidace národních států, vytvoření jednoho superstátu pod vedením toho nejsilnějšího. Věděl, že konečným cílem je likvidace národních států, národních ekonomik, národních financí, národních bezpečností, národních celních pravidel, národních azylových pravidel atd. Bohužel, k jeho stinné stránce patří i ohromná amnestie, kterou uvolnil z věznic množství vězňů odpykávajících si uložené tresty a zároveň zastavil i množství probíhajících procesů, mnohdy spjatých právě s kuponovou privatizací a dalšími ekonomickými podvody. Volba do jeho druhého funkčního období je spojována s nejrůznějšími čachry, korupcí a neférovým jednáním v samotné Poslanecké sněmovně.