Ve čtvrtek prošly do druhého čtení dvě novely týkající se mezilidských vztahů a lidských práv. Nebudu a nechci se vyjadřovat více k tomu, co zaznělo na mikrofon. Je to odpovědnost každého z nás, poslanců, jak se vyjadřujeme a jaké důsledky to s sebou přináší.

Jako první prošla do 2. čtení novela občanského zákoníku narovnávající svazek dvou osob stejného pohlaví na úroveň manželství. Druhou je ústavní novela, která má za cíl zakotvit manželství výhradně jako svazek muže a ženy.

Moc bych si přála, aby se podařilo prosadit tu první, v celé její šíři. Ale také jsem realista a přiznávám, že současné složení poslanecké sněmovny pravděpodobně plnou verzi neschválí. A tak už mnoho měsíců hledáme kompromis, který by byl přijatelný pro většinu. Zdá se, že jsme ho nalezli a že vypuštěním slova "manželství" pro svazek stejnopohlavních párů bychom mohli nalézt většinu pro dosažení narovnání všech ostatních práv.

Čeká nás diskuze ve výborech a 2. čtení a pro mě osobně zůstává zásadní jediné - a to jsou děti. Dnes děti v duhových rodinách žijí, ty páry nečekaly na to, až jim to zákonodárce dovolí. Ale protože zákonodárce dosud realitu popírá, mají tyto děti jiná práva než jejich vrstevníci z heterosexuálních rodin. A to je špatně a my bychom to jako společnost neměli dopustit.

Děkuji na dálku svým kolegům, kteří se tématu věnují, v čele s Markétou Pekarovou Adamovou, Josefem Bernardem, Michaelou Šebelovou, Janem Berki, Michalem Zunou, Klárou Kocmanovou, Olgou Richterovou, Barborou Urbanovou a Janou Pastuchovou.