Vážené dámy a pánové, máme před sebou návrh zákona, který má zprůhlednit financování volebních kampaní. Abychom pochopili, zda je dobrý či ne, je třeba si položit dvě základní otázky. Co je cílem tohoto zákona, přesněji - jaký cíl by měl mít zákon o volbách?

Cílem by bezesporu měla být svobodná a rovná nezmanipulovatelná soutěž všech stran a občanů při kandidatuře do parlamentu, krajů nebo na prezidenta. Zajišťuje to ale stávající nebo navrhovaný vládní zákon? Ani největší naiva nemůže říci ano. Každý víme, že hlavním hnacím motorem každé úspěšné kampaně jsou finance a buldozer, který motor pohání, jsou média, a to jak klasická, tak všechny jiné nosiče od novin až po billboardy.

Zákon je napsaný tak, aby na maximum vyhovoval stávajícím tradičním politickým stranám a kde to lze, znevýhodňuje jak nové parlamentní subjekty, tak i strany neparlamentní. Zákon navrhuje limity pro volební příspěvky a také strop, kolik lze za kampaň utratit. Limit 90 milionů na volby je samozřejmě bohatě dostačující pro naše tradiční strany, ale vláda ho záměrně navrhuje mnohem vyšší než ve srovnatelných zemích, aby byly tradiční parlamentní strany zvýhodněny.

Musíme si upřímně říci, proč je v mnohých zemích stanovený limit na volební výdaje? Přece proto, aby nebyly mainstreamové strany bohatě živené státem tolik zvýhodněny před těmi, kdo chtějí do politiky nově vstoupit. Belgie, která má téměř stejný počet obyvatel jako Česká republika, tedy něco přes deset milionů, má limit milion euro, tedy nějakých 27 milionů korun, a to v zemi, kde je násobně vyšší životní úroveň i náklady na kampaně. Takže v reálu můžeme říct, že kdyby Česká republika šla belgickou cestou a přepočetla limit, měl by být v České republice někde pod deseti miliony. Každému je jasné, že v tom momentě by se nám startovní čára pro všechny strany a hnutí skutečně srovnala a volby bychom mohli označit opravdu za férovější, jelikož by se jednalo o skutečnou soutěž politických programů, osobností a názorů.