Dnes jsem ve Sněmovně zahájil další odborný seminář SPD pro veřejnost s názvem Současný pohled na vakcinaci proti onemocnění covid-19. Vakcinace, covidová epidemie, byla první zátěžový test naší demokracie a na úvod musím říct, že velká část našeho státního systému naprosto selhala. Vláda a její ministři během epidemie naprosto bezostyšně lhali, zneužívali své pravomoci a zcela vědomě - to zdůrazňuji, zcela vědomě - porušovali zákony a ústavní práva občanů této země. Soudy opakovaně rušily vládní a ministerská nařízení a vláda opakovaně nařizovala to, co bylo předem jasně protizákonné.

Nebetyčnou drzost ministerstva zdravotnictví lze ilustrovat na anekdotickém sporu ministerstva s exprezidentem Klausem. Ministerstvo mu udělilo pokutu za to, že nerespektoval ministerskou vyhlášku, kterou ale, jako protiprávní, zrušil soud. Ministerstvo ovšem stále zaplacení pokuty vymáhalo, navzdory tomu, že vyhláška byla soudně zrušena, a bývalý prezident tedy neporušil žádné právně platné nařízení, a další soud musel opět odkázat ministerstvo do správných mezí.

Za největší covidistickou lež ministerstva zdravotnictví považuji výrok ministra zdravotnictví Jana Blatného, který v Senátu tvrdil, že po covidovém očkování nemůže očkovaný nikoho nakazit a sám neonemocní. Ministerstvo spustilo kampaň, která se jmenovala Tečka za covidem. Zástupci vlády zcela vědomě lhali a uváděli občany v omyl, že pokud se budou očkovat, tak je covidová nákaza neohrozí, a že očkováním přispějí k zastavení šíření covidu. I kdyby vakcíny doopravdy fungovaly, tak to bylo vědecky nemožné.