Vážené dámy a pánové. Jsem rád, že jsme se tady domluvili na pořadí s panem premiérem. Debata o revizi Dublinských dohod, které se týkají udělování azylu migrantům v Evropě, by měla mít na základě návrhu Evropské unie několik rovin. Protože popravdě řečeno jde jen o vrcholek ledovce, který jednou potopí celou Evropu. Dublinské dohody původně řeší mechanismus udělování azylu uprchlíkům a to tak, aby uprchlíci necestovali po Evropě a nežádali o azyl ve vícero zemích naráz. Jejich principem bylo, že žadatel žádá v první bezpečné zemi a tato země jeho případ řeší.

Žadatelem se tu míní žádost o mezinárodní ochranu lidí, kteří jsou nějak pronásledováni. Rozhodně se nejedná o ekonomické a sociální migranty. Jak víme, nikdo toto nařízení nedodržoval. Za azylanty dnes považujeme i ekonomické migranty a ti běhají po Evropě jak se jim zlíbí, přesněji podle toho, co která země výhodného migrantům nabízí. Evropská unie na to zareagovala pokusem zavést povinné kvóty, které by donutily země jako Česká republika, aby začaly přijímat migranty.

Některé země, jak víme, ani přes nátlak kvóty nepřijaly. A dnes tu máme další pokus Evropské unie, jak nám vnutit kvóty, ale jinou cestou. V případě Bruselu by se dal použít krásný bonmot Karla Kryla: "Nevěř ostnatému drátu, ani kdyby se stokrát tvářil jako růže." Brusel zůstane Bruselem a pařez pařezem, napsal by jiný náš klasik.

Taky by mě zajímalo, co dělala naše diplomacie. Vždyť tyhle plány se pekly celý loňský rok. Naše diplomacie spala? Anebo souhlasila? Netuším, víme jen jedno. Opět hanebně selhala. Selhala reprezentace státu jak v Bruselu, tak i v Černínském paláci.

Nyní si dovolím zopakovat ta nově navrhovaná kritéria k přerozdělování takzvaných uprchlíků. Uprchlík bude v rámci tohoto systému přesunut do jedné ze čtyř zemí, které dosud přijaly nejmenší procento žadatelů o azyl ze svého objemu kvót. Výše kvót se bude stanovovat podle počtu obyvatel jednotlivých zemí EU a jejich ekonomické síly vyjádřené v HDP, tedy v hrubém domácím produktu. Podle návrhu Evropské unie by se noví uprchlíci měli přednostně umisťovat v těch státech, které mají v poměru k počtu obyvatel imigrantů nejméně. V praxi by tedy na naši republiku nepřipadly tisícovky, ale minimálně 100 až 150 tisíc uprchlíků tak, aby se jejich podíl vyrovnal státům jako Německo nebo Švédsko.