Právě jsem vystoupil na celostátním sjezdu Českého svazu bojovníků za svobodu, což je mimo jiné hlavní organizátor připomínkových akcí po celé republice v souvislosti s událostmi během 2. světové války. Souhlasíte s mými slovy?

Vážené dámy a pánové, milí přátelé, prožíváme dobu, kdy svoboda se stává prázdným slovem a ve skutečném životě je stále více a více potlačovaná. Přišli jsme o svobodu slova, o svobodu názoru, a dnes už nemáme ani svobodu volně dýchat anebo cestovat. Uběhlo 76 let od osvobození Československa a německé okupace, ale zdánlivě paradoxně té svobody nepřibylo, ale střípek po střípku nám zase uniká. Práce a poslání vás, vážení zástupci Svazu bojovníků za svobodu, má stále velkou nadčasovou a nenahraditelnou hodnotu. Vím, že jak Svaz, tak jednotliví členové, se potýkají s účelovou dehonestací a pomluvami. I to patří nesvobodným režimům, které názorové oponenty nejprve zdiskreditují a pak je ekonomicky likvidují.

Mluvit pravdu třeba o tom, kdo nás osvobodil od německé okupace, se dnes nenosí - vlastenectví je dnes sprosté slovo a chtít, aby se Česká republika zase stala suverénní svobodnou a svrchovanou zemí, je podle establishmentu politický extrémismus. A naopak z fašistů a nacistů se stávají „milí krajané“ a největším nepřítelem Evropy není nacistický nacionalismus, ale národní svrchované státy. A tak se nemůžeme divit, že čeští politici, například z KDU-ČSL, ČSSD a TOPO09, jezdí do Německa na srazy sudetoněmeckého landšmanšaftu, a v Čechách pak bourají sochy těch, kdo německé fašisty z naší země vyhnali.

Vážení a drazí přátelé, z celého srdce Vám děkuji za odvahu říkat pravdu, za odvahu postavit se čelem organizované nenávisti a lži. Děkuju Vám, že nám všem dáváte přiklad, že za svobodu má smysl bojovat vždy a všude. Čest vaší práci.