Když se dne 9. června 2017 v rámci novely zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů hlasovalo (č. hlasování 343) o mém návrhu na zvýšení zvláštního příplatku (mezi příslušníky nazývaný jako rizikáč), hlasovali poslanci Hnutí ANO, s výjimkou dvou, proti nebo se zdrželi. Vyhověli tak stanovisku svého tehdejšího ministra financí Pilného, který byl zásadně proti. Pro hlasovalo 72 poslanců ze 105 přítomných a návrh byl přijat. Tato část novely nabývá účinnosti 1.1.2019. Mezičas byl dán pro stanovení nové výše příplatků pro výkon konkrétních činností v jednotlivých bezpečnostních sborech.

V prvních měsících tohoto roku měli odpovědní funkcionáři bezpečnostních sborů tyto příplatky stanovit a předložit požadavky na státní rozpočet pro rok 2019, kde by toto navýšení již bylo zahrnuto. Kolem nové výše rizikáčů však zavládlo absolutní mlčení a nikdo nechtěl odpovídat ani na konkrétní dotazy. Když se ke mně dostala informace, že by bylo dobré zákon znovu otevřít a ve zkráceném projednání zrušit dolní hranici rizikáče pro I. skupinu tušil jsem, že se něco chystá. Abych měl jasno, využil jsem institutu písemných interpelací a s konkrétními dotazy jsem se začátkem tohoto měsíce obrátil na ministra vnitra v demisi Metnara. Ještě před odpovědí však dne 7. června proběhlo jednání výboru pro bezpečnost, kde se v rozpravě u závěrečného účtu kapitoly ministerstva vnitra za rok 2017 otevřelo i toto téma. Informace náměstka MV pro ekonomiku Zmatlíka i náměstka policejního prezidenta pro ekonomiku brig. gen. Petříka byla taková, že navýšení zvláštního příplatku se na požadavek ministerstva financí očekává jen v minimalistické verzi. Tedy, že zvláštní příplatek bude od 1.1.2019 navýšen těm příslušníkům, kteří jsou pod jeho dolní hranicí. Na platy příslušníků se pro rok 2019 počítá s navýšením objemu peněz o 6%, přičemž 2% by byly využity k navýšení základních tarifů a zbývající 4% právě na dorovnání či mírného navýšení rizikáče.

Každý týden jsem svědky spanilých jízd premiéra Babiše a jeho vlády v demisi do regionů, kde se rozdávají miliardy, tu na výstavbu či rekonstrukci nádraží, tu na zateplení budov škol a nemocnic, tu na opravy krajských silnic. Slibuje se přidání na platech zdravotním sestřičkám, učitelům, prostě každému, kdo přijde a kdo si řekne. Vše podle pravidla slibem nezarmoutíš. A to nemluvím o miliardách, které se mají nalít do zbrojení, abychom se zalíbili generálům v NATO. Když se ty slibované milióny a miliardy sečtou, najednou se zjistí, že v pokladně ty peníze nejsou. A tak když se má někde přidat musí se jinde ušetřit a škrtat.

Proč si tato vláda vybrala zrovna bezpečnost a jaký to bude mít konečný dopad? Hnutí ANO, které drží finance, nemá ve svých řadách odborníky na bezpečnost a dosluhující ministr Metnar je málo razantní. Navíc resort vnitra připadl na základě koaličního vydírání sociální demokracii tak proč jim trochu nepřiškrtit tipec. Jenže myslím, že tady v Hnutí ANO zase odvedli špatnou práci. V bezpečnostních sborech to dlouhodobě vře. Chybí tisíce příslušníků, nábor se nedaří, sbory stárnou a o odchodu do civilu přemýšlí další tisíce lidí. Bude-li tato minimalistická varianta rizikáčů realizována může se lavina odchodů spustit dříve než v mnou avizovaném roce 2020. Pokud nakonec vznikne menšinová vláda ANO a ČSSD očekávám, že nový ministr vnitra bude požadovat navýšení svého rozpočtu. Může také nastat situace, že pomyslný pohár trpělivosti přeteče a policisté, hasiči, vězeňští dozorci, celníci a další půjdou manifestovat před úřad vlády jako v roce 2010. Vláda nakonec ustoupí a vítězem bude ten, kdo zrovna sedí na vnitru, tedy sociální demokracie. Proč se Hnutí ANO žene do této předem prohrané bitvy a proč chce spáchat tuto politickou sebevraždu je mi záhadou.