Děkuji, pane předsedající. Vážený pane ministře průmyslu a dopravy a paní ministryně spravedlnosti, kolegyně a kolegové. Zařadili jsme si bod Informace vlády o nákaze covidu, a pan ministr zdravotnictví po svém úvodním slovu odešel a musí řešit jiné věci. Očekával bych, že by zde mohl také být první místopředseda vlády a předseda Ústředního krizového štábu pan ministr Hamáček, ale ten je také v karanténě, nebo ten je v karanténě, takže nemůže být přítomen, takže nevím, ke komu v podstatě mluvit některé ty věci, které bychom zde měli prodiskutovat, anebo zda to bude pouze jenom, že se tady vypovídáme, ale zase to nikam nepovede.

Já si dovolím vás vrátit krátce do minulosti, není to tak dlouho, je to teprve čtyři měsíce, kdy jsem zde 16. června tohoto roku vystupoval a snažil jsem se vás při programu schůze požádat o to, abychom zařadili do schůze sněmovní tisk č. 862, což je vládní návrh zákona o zadávání veřejných zakázek. V tu chvíli jsem vás upozornil, že jako v tu dobu končící člen Ústředního krizového štábu za KSČM, jsem zpochybnil možnost to, jak bude schopna vláda nakoupit případné ochranné pracovní pomůcky pro případnou druhou vlnu covidu. Upozorňoval jsem na ty problémy, které jsou, s tím, že vláda přijala usnesení a řekla, že má Správa hmotných rezerv nakupovat podle zákona o zadávání veřejných zakázek. V tu chvíli jsem vás upozornil na to, že tento zákon není úplně pružný a že může nastat situace, kdy to bude trvat řádově měsíce.
A sami víte, že vysoutěžit něco podle tohoto zákona je otázka, řekněme, třeba i 12, 15, 16 měsíců. Mluvili jsme o objemu nákupů za 4 mld. korun. Hodnotil jsem tu situaci a řekl jsem, že bych byl rád, abychom se nedostali do podzimu, kdy přijde druhá vlna a zastihne nás nepřipravené, kdy se ve Státních rezervách budou krčit vzadu jedna či dvě palety tak, jako to bylo na začátku tohoto roku, když nás krize zastihla velmi nepřipravené. Pak přišly ty problémy, které byly s nákupy s Číny, kvalitou a nekvalitou, to se tady hodnotilo a ještě bude hodnotit, nebo hodnotí se.

Upozornil jsem na to několikrát a žádal jsem vás, abychom se tím bodem zabývali, protože to byl vládní návrh zákona a mohli jsme ho projednat. My jsme ho projednali ve skupině poslanců napříč politickým spektrem i na přípravě ve výboru pro bezpečnost, kdy jsme to cítili i jako téma ohrožení bezpečnosti občanů České republiky. No, víte, dopadlo to tak, jak to dopadlo. Jako tradičně, že pro tento bod při hlasování 210 z toho 16. června 2020 hlasoval pouze jeden poslanec hnutí ANO, pan doktor Mašek, který je zároveň spolupředkladatelem toho pozměňovacího návrhu, takže moc dobře věděl, o co jde. Jeden ze 78 poslanců hnutí ANO. Nikdo z ODS, nikdo z Pirátů, nikdo z SPD, nikdo z České strany sociálně demokratické, 13 poslanců KSČM, 7 poslanců KDU-ČSL, 6 poslanců TOP 09 a 1 poslanec ze STANu. Z nezařazených také ani jeden. Takže pro návrh jsme získali pouze 28 hlasů z těch přítomných 140 nebo 160, kolik nás tam tehdy bylo.

My jsme na základě toho, že jste to nechtěli takto udělat, jako ta skupina poslanců Ondráček, Mašek, Koten a pan poslanec Birke nakonec zpracovali poslanecký návrh zákona, s kterým spolupracovala i paní ministryně pro místní rozvoj, kde jsme předložili samostatný zákon, který by umožnil Státním hmotným rezervám jednorázové nákupy. To jsme předložili do Poslanecké sněmovny 26. června 2020, to znamená 10 dní po tom, co jste nám odmítli se tímto zabývat. 26. června 2020 jsme to sem předložili a chtěli jsme, aby Státní hmotné rezervy jednorázově mohly koupit a připravit se na případnou druhou vlnu. Zase jste se nám v podstatě, nebo zase se nám v podstatě vláda skoro smála, byť musím přiznat, že vláda už poměrně rychle za měsíc a něco se poslaneckým návrhem zabývala a dala neutrální stanovisko k tomuto zákonu 25. července 2020. Nastaly samozřejmě parlamentní prázdniny, vládní prázdniny, a už se s tím nikdo nezabýval.

A přišla druhá vlna. Nevím, kolik kde se krčí palet ochranných pracovních pomůcek. V každém případě vláda už změnila své usnesení a řekla Státním hmotným rezervám, ať nekupují na základě výběrového řízení, ať koupí jakýmkoliv jiným způsobem, hlavně ať tady něco je. No, ono těžko kupovat jakýmkoliv jiným způsobem, když už je vypsaný tendr, výběrové řízení, otevřenou zakázku. Tak přišlo období, kdy jsme vyhlásili stav nouze - vláda vyhlásila, my ne, vláda vyhlásila. A teď už může zase nakupovat jiným způsobem. Tak se ptám, jestli to celé mělo smysl? Jestli vláda nechce poslouchat to, o čem se můžeme bavit i zde, lidi, kteří možná i trochu otázkám bezpečnosti rozumí. A bylo nás několik členů Ústředního krizového štábu, kteří jsme upozorňovali na ty problémy. Upozorňoval na to i Ústřední krizový štáb. Ovšem vláda si stejně jela svoje. My víme všechno nejlíp, my všechno nejlíp předložíme, my nepotřebujeme, abyste nám radili, anebo my máme svoje vlastní řešení. Vlastní řešení jaké? Vlastní řešení žádné.

Akorát jsme zde teď ve stadiu, kdy se dozvídáme o situaci, a já děkuji panu ministrovi zdravotnictví, který nás velmi dobře informoval o tom stavu. Ano, jsme na pokraji sil. Zdravotníků je, teď nevím, možná mi to někdo ze zdravotníků, kteří sedíte přede mnou, nakažených už dneska kolem sedmi tisíc, možná v karanténě. Jsou to lékaři, samozřejmě střední zdravotnický personál. Řada nemocnic volá po tom, aby pomohly bývalé zdravotní sestry, bývalí zdravotníci, aby se vrátili lékaři ze zahraničí, kterých je tady desítky a stovky v zahraničí, možná tisíce, kteří vystudovali za peníze daňových poplatníků České republiky a dneska raději působí v zahraničí. A kolik reagovalo na výzvu vlády České republiky? Včera jsem slyšel 14. Čtrnáct ze stovek nebo tisíců zdravotníků, lékařů, kteří vystudovali za peníze daňových poplatníků, působí v zahraničí, tak 14 je ochotno se vrátit do České republiky a pomoc České republice.

Žádáme i státy Evropské unie, aby nám pomohly. Můžeme si vzpomenout, jak nám Němci ukradli zdravotnický materiál, který přistál v Hamburku nebo v Německu a měl doputovat do České republiky na začátku roku a nedoputoval. Dneska žádáme, aby nám někdo poskytl podporu dýchání ventilátory, ano ventilátory a další věci. Pomůže nám někdo? Jak jsme se jako Česká republika postavili k tomu, když nás Italové žádali o pomoc, abychom vyslali lékaře, zdravotníky, vojenské lékaře do Itálie, když měli problém? No, neposlali jsme je tam. Nakonec tam přiletělo Rusko a pomohli jim z té největší krize vojenští lékaři Ruské federace. Takže se ptám, jestli to máme všechno tak dokonale promyšlené?

Když se dneska ptám a kladu si sám sobě některé otázky, protože už několikrát jsme požádali prostřednictvím vedení naší strany, abychom znovu mohli mít zastoupení v Ústředním krizovém štábu. Ptal jsem se dneska kolegů z KDU-ČSL, jestli tam svého kolegu, poslance Víta Kaňkovského mají, a kolega mi odpověděl, že také nemají. Tak se ptám, proč se Ústřední krizový štáb tak bojí, abychom znovu s panem kolegou Kaňkovským, popřípadě dalšími, mohli sedět a naslouchat tomu jednání Ústředního krizového štábu? Za Občanskou demokratickou stranu tam byl pan kolega senátor Martin Červíček, bývalý policejní prezident. Všechno to jsou lidi, kteří by byli schopni svými znalostmi, popřípadě odbornou způsobilostí některé věci Ústřednímu krizovému štábu přispět při řešení některých každodenních otázek, které se tam probíraly. Tak, jako je dneska v krizi zdravotnictví a kdy zdravotníci jedou, jak se říká, na 110 %, a už toho mají, řekněme, docela dost, na mnoha místech nastupují na některé pozice vojáci, hasiči, tak se ptám, jak dlouho to nechceme vydržet? Policii, protože víte, že moje parketa jsou především bezpečnostní sbory, tak policii chybí 3,5 tisíce policistů podle tabulek. Dalších víc než tisíc jich je dneska v karanténě, možná to číslo už je podstatně vyšší, takže chybí 4,5 - 5 tis. policistů pro denní výkon. Místo toho, aby mohli plnit to, co plnit mají, tak musí nahánět po Staromáku demonstranty a svolávat policisty ze všech krajských správ, aby pomohli svým pražským kolegům ze speciální pořádkové jednotky.

Víte, některé věci vůbec nechápu, proč to Ústřední krizový štáb a vláda takto dělá. Proč například veškerý materiál, který se rozváží, musí dělat hasiči. Proč? To opravdu když už nevíme, co máme udělat, tak tam nastrčíme hasiče? Hasiči můžou dělat všechno, protože to je děvečka pro všechno. Anebo armáda. Ale proč nemůžeme využít například soukromé autodopravce, kterým na základě jiného usnesení vlády proplácíme ušlé mzdy a ušlé výdělky? To by to odvezli tak špatně? To nemůžeme tu zakázku, rozvoz toho materiálu, dát soukromým dopravcům místo toho, abychom jim vypláceli refundace? A ty hasiče si můžeme šetřit na věci, které budou citlivější a důležitější. To opravdu vláda dělá všechno tak dokonale? Myslím si, že ne. A tady je spousta věcí, které se my dozvídáme, co má fungovat. A díky panu ministrovi zdravotnictví slyšíme, že situace je velmi složitá a to reprodukční číslo se pohybuje na hranici 1,4. A když ho nezastavíme, tak může přijít ještě daleko složitější situace. Ptám se, až skončí hasiči v karanténách, a také že jich není zrovna málo, až skončí v karanténách policisté České republiky, a já osobně vím, že se některá oddělení už zavírají, protože tam nemá kdo sloužit. Přes den slouží jeden příslušník. Tak se ptám, jak dlouho to budeme dělat? Koho tam pak pošleme?

Armáda postaví nemocnici, polní nemocnici, ale tam taky musí být nějaký personál. Ten personál, který třeba funguje ve Fakultní nemocnici v Hradci Králové při běžném výkonu činnosti, protože vám jako pacientovi je jedno, jestli vás ošetřuje lékař anebo lékař - voják. A já pamatuji, když jsem kdysi s úrazem byl na traumatologii ve fakultní nemocnici, takže mě ošetřoval lékař i sestřičky byly vojandy. Dneska je povoláme, ok, budou možná na výstavišti, možná někde jinde. Ale zase logicky budou chybět tam v té své domovské nemocnici.

Takže my možná máme materiál, možná nějaký materiál dovezeme, možná nějaký materiál koupíme, ale to nejdůležitější, co máme, to jsou lidské zdroje, těch si vůbec nevážíme. Tam, kde bychom je mohli nahradit jakoukoliv jinou silou, tak mrháme silami i prostředky, například těmi hasiči při rozvozu materiálu a dalších a dalších věcech.

Víte, já bych byl velmi rád, kdyby si vláda přestala hrát na to, že jenom díky tomu, že někdo je ministr, tak je nejchytřejší na této planetě. A mohli by, mohli by také naslouchat lidem, kteří jsou v opozici, ať je to pan kolega Vít Kaňkovský nebo pan kolega Martin Červíček nebo já, když jsem byl členem Ústředního krizového štábu. Já myslím, že v té jarní části jsme byli schopni dokázat, že i některé naše nápady mohou mít své racio. Pojďme táhnout za jeden provaz, protože ten problém je nás všech. Není to jen problém vlády. Ale vláda by také měla naslouchat opozici. Děkuji.