Děkuji, pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové.

Když začal tento týden a začali jsme se na klubu domlouvat o programu na tento týden, a i přípravu na tuto schůzi, tak jsem v podstatě se dotazoval na základě těch x bodů, které tady jsou, jaký to má smysl tato schůze, která je, i když chápu, že čtvrtek jako den interpelací je takový den, neden. Uvidíte zítra ráno, až tady v 9 hodin začne schůze, jak se tady začneme hodinu předhánět, kdo ještě cosi prosadí, abychom ještě stihli schválit, a pak budeme v 10, v půl 11 koukat, že už nám zbývá pouze 3 hodiny, nebo 4 hodiny, a zjistíme, že jsme vlastně zase neudělali nic, anebo že se to tady pohádá, (nesrozumitelné) ještě někdo zase ven.

Takže já jsem sám řekl, že pro mě to je dnes přehlídka ztraceného času, a vůbec jsem přemýšlel, jestli má cenu na takovou schůzi chodit. Jsem za to placen, takže jsem tady, a přehlídku ztraceného času si tady prožívám, tak jako vy, kteří jste neměli tu potřebu se omluvit, jako těch zbývajících 90, nebo 86 kolegů, kteří jsou, v této době nejsou přihlášení, to znamená většina z nich je omluvena a tráví tento čas možná něčím smysluplnějším. Takže přehlídka ztraceného času. A tyto tři a půl hodiny této probíhající diskuze nám to zatím jenom potvrzuje.

Já nevím, proč mimořádná schůze, a bod Dohoda mezi ČR a Finskem, co je na tom tak strašně důležitého, že na to svoláváme mimořádnou schůzi. Byl jsem také jeden z těch šesti, který měl tu odvahu a hlasoval proti programu této schůze, protože jsem si myslel, že zde kolegové, i pod tím horkem máte ještě zdravý rozum a budeme se chtít věnovat něčemu normálnímu, ale většinově se schůzi schválili včetně programu, takže teď si to tady vyžíráme všichni dohromady.

To stanovisko klubu KSČM v podstatě přednesl místopředseda Leo Luzar, ale i předseda naší politické strany, ale dovolte, abych nějaké věci připomněl, protože to, co předváděl kolega Volný, mě prostě nemůže nechat úplně v klidu. Protože chápu, že ty jeho cílené tlaky na ty takzvané voliče KSČM a SPD a ty stovky a tisíce nevyžádaných mailů, kdy ti jeho fanoušci nejsou ani schopni doplnit ty věci, které on jim tam napíše, nebo ti jejich píáristi napíšou, aby změnili, popřípadě oslovili, jestli oslovují zrovna komunisty nebo kolegy z SPD. Takže tam, kde měli doplnit stranu, tak tam bylo napsáno doplň stranu, tu politickou, které zrovna píšeš, ale ani to nebyli schopni zvládnout. Ctrl+C, Ctrl+V, maximálně přepošli. To je úroveň některých přeposílatelů zpráv.

Bohužel, Luboši, tohle se úplně nedaří a jediné, co tam je, že já udělám velký blok a 240 zpráv odmažu, protože to je pro mě ztráta času, kdybych měl číst 240 zpráv. Bohužel se asi se asi stane i to, že někdy odmáznu něco, co potřebuji. Proto, když mně chce někdo něco poslat, tak už mu radši předávám jiný mail, než s tím psp. za tím zavináčem.

Ale dovolte mi, abych některé věci shrnul, protože ty nepravdy a cílené nepravdy a cílené útoky na KSČM mě prostě nemohou nechat v klidu. Takže nejvyšší nouzový stav a KSČM. Víte, že jsem se stanoviskem klubu vždy vystupoval já jako člen Ústředního krizového štábu a říkal jsem, jaké jsou důvody, proč klub KSČM buď podpoří nebo nepodpoří prodloužení nouzového a stavu, co bylo.

Takže já si dovolím připomenout ty tři základní věci, o kterých jsme hovořili. Nouzový stav, který jsme my prodlužovali, měl tři základní kritéria, proč jsme to podporovali. To bylo to, že umožňuje vládě nařízení práce, nařízení práce studentům. Prostě bez nouzového stavu to nešlo. A vezměte si, kolika studentům, medikům a zdravotnických záchranářům byla nařízena práce a pracovali ve zdravotnických zařízeních, když to byl ten nehorší stav.

Opakovaně jsem zde řekl - a vy to všichni víte - že bez toho nouzového stavu by to nařízení té práce těm medikům a záchranářům prostě být nemohlo. Pak že se to překlopilo a ti lidi už prostě chodili dobrovolně a sepisovaly se s nimi DPČ, DPP, nebo prostě já nevím co jiného a už to prostě nebylo potřeba, tak jsme se posunuli. Ale posunuli jsme se v nějakém čase o čtyři až pět měsíců dál.

Druhým bodem, kdy to nešlo bez nouzového stavu, alespoň v té první fázi, než jsme znali legislativní rámec, bylo nasazení sil a prostředků Armády České republiky. A všichni vy tady jste prostě vždycky děkovali - děkujeme armádě, děkujeme armádě - že armáda něco dělá, přestože to bylo jenom 400, 600, příslušníků ozbrojených sil České republiky a pár kusů techniků. Na rozdíl od těch desítek, stovek a tisíců hasičů, ať profesionálních nebo dobrovolných. A o policistech radši ani nemluvím, protože ti to odedřeli s těmi hasičů nejvíc. Ale my jsme všichni děkovali především vojákům, protože to je to důležité. Pravdu má tady kolega naproti mně, že samozřejmě Zdravotnická záchranná služba, která byla v té první linii a kteří si to vyžrali úplně ze všech nejvíc.