Připomínáme si sedmdesáté výročí popravy československé političky Milady Horákové. Na smrt ji poslala zkorumpovaná vraždící  justice totalitního komunistického režimu. Milada Horáková se stala  symbolem a já se obávám, že žijeme v době, která v symbolech přestává  vidět skutečné každodenní významy.

Dlouho jsem se zamýšlel, co osobnost Milady Horákové, a především  její postoj tváří v tvář zvrácenému bezpráví, pro mě osobně znamená.  Když se dívám po dění posledních dní, připadá mi, že se Milada Horáková  stala rekvizitou v emotivních bojích, které mezi sebou svádějí různé  názorové skupiny. Přijde mi to k její památce vlastně neuctivé. Horáková  tak, jak ji vnímám, nebyla člověkem, který by uvažoval v abstraktních  kategoriích a neuchopitelných tezích.

Jejím odkazem je pro mě přímost a odvaha stavět se k událostem čelem.  Nepodléhat tlaku okolností. Neustupovat společenské poptávce, ať už se  tváří sebevíc bohulibě. Pro Miladu Horákovou měly věci svůj skutečný  význam. Odmítala relativizování. Abych parafrázoval morální skrčeninu,  která bohužel vykonává úřad hlavy státu: Byla statečná v době, kdy  odměnou za statečnost bylo zavržení, beznaděj, mučení a smrt.

Sedmdesát let po popravě Milady Horákové žijeme v době, kdy říkat  pravdu opět vyžaduje statečnost. Nehrozí za ni věznění a šibenice,  přesto kolem sebe stále častěji vidím, jak jsou lidé, kteří označují  věci pravými jmény, vláčeni špínou, pomlouváni a šikanováni. Nejrůznější  symboly a modly jsou najednou důležitější než trvalé hodnoty jako čest,  odvaha, právo a spravedlnost.

Nepovažuji se za velkého filozofa. Jsem podnikatel, snažím se  postarat sám o sebe a o lidi, za které jsem na sebe vzal část  odpovědnosti. Tento přístup k životu mě také zavedl do politiky. Jako  svůj hlavní úkol nevnímám filozofování ani pletichaření, ale každodenní  vytrvalou a usilovnou práci na tom, nač mi stačí síly a schopnosti. Do  mé osobnostní výbavy nepatří slova jako „kdyby“ a „pokud“. Právě v tom  pro sebe osobně cítím symboliku Milady Horákové. Nespekulovala,  netaktizovala, ale stála si pevně za svým.

V dnešní tekuté době, ze které se vytrácejí pevné hodnoty, je to podle mě mimořádně důležité. Vědět, co chci, a pracovat na tom.

Jsem tedy podnikatel, Čech a Evropan. Trvám na tom, že každý člověk  má mít právo svobodně mluvit, jednat a usilovat o lepší život pro sebe a  pro své blízké. Trvám na tom, že stát má tato práva každému zaručovat a  že je nepřípustné, aby státní moc sloužila sobeckým zájmům jednotlivců,  kteří se snaží změnit naši zemi v součást svých majetkových struktur.  ?Odmítám stav, kdy politická moc je zástěrkou pro zájmy cizích mocností  či neprůhledných mocenských struktur.

Nechci být součástí rozplizlého relativizování komunismu, ale chci  dál jasně říkat, že toto zlo zničilo naši zemi i její obyvatele. Děsí  mě, jak těžké je pro obyčejného člověka, od rodin, které si chtějí  zajistit vlastní bydlení, až po podnikatele, kteří budují své firmy z  ničeho, domoct se práva a spravedlnosti.

Nepochybuji o tom, že mnoho mých kolegů a kolegyň z politiky dokáže  odkaz Milady Horákové postavit do širokých souvislostí daleko zručněji než já. Pro mě je zastavení nad osudem této političky především výzvou,  abych se zamyslel, co je pro mě v mém osobním i veřejném životě  důležité.

Jsou to tyto tři věci: svoboda, zodpovědnost a spravedlnost. I když se nám to tak asi nezdá, je třeba za nimi stát každý den.

Lukáš Otys
místopředseda TOP 09