Odhaduje se, že při této operaci zahynulo 1 – 1,5 milionů lidí. Turci pochopitelně nevedli, na rozdíl od nacistického Německa, žádnou velkou evidenci, a proto se počet obětí z řad arménského, tedy křesťanského, obyvatelstva dá jen odhadovat.

To, že Arméni v některých částech Turecka vystoupili se zbraní v ruce i jinak proti turecké vládní moci, samozřejmě nedává žádné právo jakékoli vládní moci postupovat likvidačně, tvrdě a brutálně, i s uplatňováním kolektivní viny vůči všem, včetně žen, dětí, starců a dalších bezmocných lidí.

Dnešní úvahy některých českých novinářů (Petráček v LN) jsou na hranici, nebo spíše za hranicí naprostého morálního selhání. Debatovat o tom, že nejsou důkazy, že by turecká vládní moc tehdy plánovala genocidu Arménů, jsou hloupé a nechutné.

Oni tomu pochopitelně neříkali genocida, to je jasné. Oni tomu neříkali ani „Sonderbehandlung“ jako nacisté, kteří takto říkali zvláštnímu zacházení s odsouzenými na smrt. Ale nebýt formálních či neformálních pokynů turecké vlády, nemohly se dát do pohybu a nemohly by být ze svých domovů vyháněny a deportovány do oblastí, které nedávaly možnost přežití, statisíce arménských obyvatel Turecké říše.

Byla to zcela promyšlená a brutální likvidace části křesťanských obyvatel Osmanské říše, a pokud se dnešní turecký režim snaží o obhajobu toho tím, že celý problém zakrývá, přejímá část zodpovědnosti za tehdejší prohnilý režim pašů a bašibozuků.

Německý Spolkový sněm dnes hlasuje o rezoluci odsuzující genocidu tureckých Arménů v roce 1915. Je to správný krok a obviňovat jednoho z iniciátorů této parlamentní rezoluce, shodou okolností německého Turka, z toho, že si vyřizuje účty s tureckým prezidentem Erdoganem, jak to  učinil jeden pokleslý český novinář, je nechutné. Na pořadu dne je spíše otázka, kdy k takové rezoluci bude mít odvahu také český parlament.

Pokud česká vláda vyslala svého ministra na setkání sudetoněmeckého Landsmannschaftu, tak by bylo logické, že se touto smutnou kapitolou světových dějin bude zabývat alespoň český parlament, když už ne česká exekutiva.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.