Cestou daňové progrese jde celá vyspělejší část Evropy, ale kterýkoli volič bude jen těžko nadšen z toho, že někdo jiný s vyššími příjmy nebo velké nadnárodní korporace budou platit vyšší daně nežli platí on. To sice jistě málokoho zarmoutí, ale nové pluky voličů ČSSD to nevytvoří.

Co však může být dobré téma a o čem vedoucí činitelé ČSSD zatím vůbec nehovoří, je boj proti daňovým rájům. A také akceptace daňové politiky EU, pokud jde o částečné omezení suverenity členských států v oblasti daňové politiky.

O co jde? Zkrátka jde o to, aby se evropské státy podle vlastní úvahy nemohly stávat daňovými ráji, třeba i pro vybrané nadnárodní společnosti. Vzpomenout si můžeme například na případ společnosti Apple, která od irské vlády získala daňově supervýhodnou sazbu daně z příjmu právnických osob ve výši 0,005 %. Podobné výhody požívala také například společnost Fiat v Lucembursku či firma Starbucks v Nizozemsku. A přesně tomu by nová úprava navrhovaná EU měla sloužit.

Pokud bude Babiš trvat na svých slovech: „Korporátní daň je v pravomoci členských států,“ může se takové rozhodnutí národní vlády objevit ke škodě většiny států, jako je právě České republika, kdykoli.

S touto kartou už se vůči Babišovi dá hrát. A ještě silněji se dá hrát s tím, že Babiš za tři roky, co je ve funkci ministra financí, ani jednou nepředložil Evropské komisi návrh na zásah proti četným daňovým rájům na evropském území anebo daňovým rájům v zemích, které tak nebo onak jsou spjaty s některými státy EU.

Pokud jde o evropské státy, za daňové ráje můžeme považovat Nizozemí, Lucembusko, Kypr, Irsko, ostrov Jersey v rámci Velké Británie či Švýcarsko, které je s EU spjato desítkami dílčích smluv. Pokud jde o druhou množinu států, tedy daňových rájů, které jsou silně spjaty e evropskými státy, zejména s Velkou Británií a Nizozemím, jmenujme například Bemudy, Kajmanské ostrovy, Britské Panenské Ostrovy, Bahamy, Mauricius či Curacao.

Také v této oblasti neudělal A. Babiš vůbec nic. Přitom podle odhadů jen z ČR každoročně mizí do všech těchto daňových rájů podle odhadů až 60 miliard korun. A v rámci celé EU se tyto daňové úniky odhadují na cca 200 miliard eur ročně. To je obří suma, která by EU mohla posloužit například k vytvoření vlastní armády nebo alespoň mobilních armádních sborů k ochraně vnější hranice EU. Anebo by část této sumy mohla sloužit k financování programu na pomoc v boji proti suchu v mnoha zemích Asie a Afriky, zasažených dlouhodobě suchem, coby prevence proti emigraci z těchto zemí. Atd, atd., nemluvě o potřebách evropského školství, zdravotnictví a sociálních služeb…

Na terč je zkrátka třeba mířit ne slepými, ale ostrými náboji. A daňové ráje a neochotu Babiše synchronizovat daňovou politiku s EU, alespoň v některých otázkách, jako je možnost zásahu proti neoprávněným daňovým výhodám nadnárodních korporací, je třeba velmi silně kritizovat.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.