Desítky tisíc žen, které se svými dětmi žijí samy, jako matky samoživitelky, zažívají často kruté časy. Tím, že jsou osobami, které se samy musí starat o své děti, jsou omezeny ve svém kariérním růstu, a tak jsou spíše na nižších příjmových příčkách v rámci celé společnosti, a to díky neslýchanému sobectví svých předchozích někdy životních a někdy chvilkových partnerů.

Pokud chce stát dělat politiku, která je ve prospěch dětí a jejich rozvoje, měl by do uplatnění tohoto zákona investovat určité peníze. Slabiny současného návrhu jsou zřejmé. Je možné je odstranit.

Pokud budou peníze vymáhat Úřady práce, a jiný mechanismus se ministryni práce s ohledem na odpor ministra financí Babiše prosadit nepodařilo, o příliš efektivní výběr výživného od sobeckých otců dětí jistě nepůjde. (Mnohem účinnější by bylo, kdyby výživné vymáhaly Finanční úřady.) A samozřejmě jde také o to, že tento zákon není příliš velkorysý, co se týče výdajů, takže z nejhoršího, pokud bude přijat, pomůže jen těm nejubožejším z ubohých.

Strany klasické české pravice dnes nemají odvahu proti tomuto návrhu zákona, který v rámci své filosofie považují za roztahovačný, vystupovat samy. A tak za sebe nastrkují bývalou ministryni úřednické vlády, nominantku tehdejší ODS D. Kovářovou. Ta vystupuje s rádoby moudrými řečmi jako expert na rodinné právo. Nevšiml jsem si nikdy, že by právně v tomto oboru byla paní exministryně silná.

Doufejme, že v tomto případě zvítězí zdravý rozum, když už tento zákon měl šanci deset let fungovat.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.