Ve středu ráno 24. září jsem zamířila do školy v pražských Nuslích. Nikoliv na besedu se studenty o práci v poslanecké sněmovně, ale na setkání s lidmi, kteří jsou odhodlaní změnit život tam, kde bydlí, pracují a podnikají. Kolem škol, kam chodí jejich děti, se totiž pohybují narkomani a dealeři drog a povalují se tam použité injekční stříkačky. Bojují už více než dva roky a tvrdí, že pomůže jediné, změna legislativy.

Od té doby, co vzniklo ve Vladimírově ulici tzv. substituční centrum pro drogově závislé, se bezpečnostní situace v okolí dramaticky změnila k horšímu.

Vymlácená okénka u aut, obtěžování lidí na ulici, loupežná přepadení, tak to bohužel mnohdy končí, když narkoman potřebuje peníze na svojí dávku. Potřeba jsou i na substituční léky (náhrada drogy, která je odborně zpracována, takže je její užívání bezpečnější), které by se měly polykat. Někteří narkomani je však používají nitrožilně. Použité jehly v parku pak ohrožují nejen děti, dospělé a seniory, ale třeba i psy. Na Praze 4 mají dokonce zkušenost s tím, že narkomani bloudili po škole a chtěli po dětech moč, aby u lékaře prokázali, že jsou „čistí“.

Do Nuslí jsme se „tajně“ s poslaneckou kolegyní Radkou Maxovou vydaly už podruhé. Chtěly jsme se na vlastní oči přesvědčit, jak to tam skutečně vypadá. Paradoxně už podruhé bylo všude jako vymeteno, nikde žádná stříkačka, použitá náplast, povalující se narkoman. Vybraly jsme si asi špatnou dobu, předvolební čas? Fotky a vyprávění rodičů, pedagogů a dalších zúčastněných, kteří jsou podepsáni pod „Peticí proti drogám vedle škol a dětských zařízení“, však hovoří za vše. Přizvaní hosté byli důkazem, že se tato záležitost netýká pouze Prahy 4, ale i dalších pražských městských částí, měst a obcí.

Co s tím uděláme? Otázka, kterou na setkání ani nemusel nikdo vyslovit. Petiční sdružení navrhuje, aby byla uzákoněna minimální vzdálenost služeb poskytujících substituční léčbu a poradenství pro drogově závislé od škol a dětských zařízení, a to alespoň dva kilometry. Nejsem si jistá, zdali toto řešení skutečně pomůže. Je to dobrý směr, ale možná jen v Praze. Vidím totiž i jiné problémy. Substituční léky může předepsat jakýkoliv doktor, využití státních peněz na prevenci a služby pro drogově závislé je roztříštěné a kontrola, pokud není žádná, tak nedostatečná. Píchnout si drogu na veřejném místě v ČR není přestupek ani trestný čin. A mohla bych pokračovat dál. Jasné je ale to, že před zraky dětí užívání drog prostě nepatří.

Jsem zdravotník a vím, co to jsou návykové látky, vím, co způsobují, a vím, že drogově závislí jsou lidé nemocní. Rozhodli se ale sami, že budou drogy užívat. Nemohou ohrožovat své okolí, děti, lidi, kteří tráví celý den v práci a platí daně. Neexistuje žádné rychlé a levné řešení tohoto problému, který naše společnost bohužel nechala dojít až do této fáze. Nemůžeme ho ale ignorovat, narkomanů dle statistik neubývá a ubývat jen tak nebude. Já jako poslankyně Parlamentu ČR ho ignorovat určitě nebudu, i když je mi jasné, že šlapu do vosího hnízda.