Dobrý den, vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři.

Úvodem mi dovolte, abych omluvil nepřítomnost našeho pana ministra Miroslava Tomana. Ten je zaneprázdněn řešením problémů se zemědělskými škodami jak na jižní Moravě, tak tady na severu Čech, tak jsem byl pověřen jeho zastupováním na tomto jednání.

Projednávaná petice Voda je život již jednou byla diskutována na zasedání Stálé komise Senátu VODA – SUCHO, jejíž jsem členem. K mému překvapení se tam tehdy autoři petice nedostali. Byla to škoda, protože by si vyslechli od senátorů jejich názory, které již upozornily na určitou nadbytečnost většiny bodů té petice. Nepovažovali ji za přínos, protože řada těch požadavků je již naplněna, mnohé nevycházejí z relevantních skutečností současnosti a vracejí se myšlenkami 20, 30 let zpět, i když čas běží dál a řada kroků, jak řešit vodárenství, a nejenom vodárenství, ale i čistírny, v ČR probíhá.

Nebudu se tady zabývat tím, co tady zaznělo, protože by to byla další přednáška o vodních zdrojích a o tom, kolik vody máme a jestli ji máme... Srovnání s Izraelem, proč kulhá a není relevantní.

Chci uvést aspoň několik postojů a argumentů našeho ministerstva jako ústředního vodoprávního úřadu s gescí za vodovody a kanalizace, k těm některým bodům petice, a znovu ukázat, proč si myslí i senátoři i my, že je nadbytečná.

Hned v prvním bodě je volání po vytvoření státní vodárenské koncepce. To vůbec nebere v úvahu, že existující plánování v oblasti vod podle rámcové směrnice vodní politiky, které se týká zajištění vodních zdrojů, je jedna věc, také v zákoně o vodovodech a kanalizacích existují plány rozvoje vodovodů a kanalizací, nejenom na úrovni krajů, ale také na celorepublikové úrovni, kterou nedávno projednala vláda na další období. Jinými slovy není pravda, že tady není koncepce na využívání, ochranu a zajištění vodních zdrojů.

Samofinancování. Od roku 2006 bylo obsaženo v zákoně o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu. Je to naplnění požadavku rámcové směrnice vodní politiky, tedy acquis communautaire, aby uživatel nesl náklady na zajišťování a užívání vody, odrážející její skutečnou hodnotu. Ale musím zdůraznit, že platby za vodné a stočné nejsou cenou za vodu. Jde o úhradu služeb za dodání kvalitní, bezpečné pitné vody po 24 hodin denně a 365 dnů v roce. Samozřejmě to provází odvádění použité vody, její návrat do přírody po příslušném vyčištění.

Z toho plyne zároveň skutečnost, že voda není zboží. A je evidentní, že zásadu, kterou tady navrhují petenti... Byla již naplněna. Doporučovaná transformace stávajících společností do podoby veřejně prospěšných neziskových společností není bohužel reálnou vizí.

Je třeba uvést, že se často zaměňuje vlastnictví infrastruktury vodovodů a kanalizací s vlastníky provozních společností. Bohužel máme opravdu 7 tisíc vlastníků infrastruktury. A z 91 % jsou to obce a města, a tedy tato infrastruktura je v komunálním vlastnictví. Provozování zajišťuje téměř 3000 provozních společností, které mají s vlastníky infrastruktury uzavřen smluvní vztah o nájmu nebo pachtu. A charakter zásadně určují majitelé infrastruktury, obce a města. Někteří vlastníci si provozují infrastrukturu sami prostřednictvím svých subjektů, které zřizují, třeba technické služby apod., ale to není zárukou, že tento přístup zabezpečí kvalitní a profesionální péči, což bezpochyby infrastruktura vodovodů a kanalizací vyžaduje. Většina aglomerací o svoje vlastnictví infrastruktury pečuje odpovědně a s provozními společnostmi nejenom zabezpečují kvalitu pitné vody, ale poklesy ztrát z vodovodní sítě. Byli jste upozorněni, jak jsou šílené ztráty z vodovodní sítě. Není to pravda. V roce 1990 jsme začali zhruba na průměrných 40 %. V současné době je to na 14,5 % ztrát uvnitř rozvodů. A musím říci, že řada měst, například Mladá Boleslav, má 10 %. A platí zásada, že snižování pod 15 % už je často ekonomicky náročnější než vlastně tu ztrátu sanovat. Takže snaha snižovat ji maximálně je sice bezvadná, ale mnohdy to stojí vlastně v tom vodném a stočném na provozování a údržbu mnohem více. Smluvní vztahy vlastníků infrastruktury s provozovateli mají ovšem různou formu. A stát, aby do těchto vazeb vstupoval a měnil je a existující smlouvy rušil mezi soukromoprávními subjekty na základě kritiky autorů petice je dost iluzorní a jaksi zákonodárci by tohle nemohli nikdy schválit. Přijaté závazky nelze měnit bez souhlasu obou smluvních subjektů. A je třeba uvést, že zisk, o kterém tady byla řeč, je od roku 2012 regulován. A regulátorem je nikoliv Ministerstvo zemědělství, ale Ministerstvo financí, které na to má zvláštní odbor a zvláštní sekci. Hlavní iniciátor petice svojí občasnou, bohužel neopodstatněnou, kritikou vodovodů a kanalizací jednotlivostmi nebo individuálními příklady, opřené o minulý vývoj v některých místech v městech, v podstatě kvalitu služeb ve vodárenství veřejnosti zdiskredituji a rozsah zásobování vodou patří v České republice mezi nejlepší v členských zemích Evropské unie. A lze konstatovat, že kvalita vody u nás, a každý se může o její kvalitě přesvědčit v databázi, která se úsměvně jmenuje PIVO neboli Pitná voda ve Státním zdravotním ústavu, vidí, kolik desítek tisíc analýz, kolik péče se sledování a kontrole dělá ročně. Myslím, že tam, kde dochází i v současné době díky rozvoji výstavby, a developeři těch, řekněme, stavebních komplexů také vybudují infrastruktury, tak je povinnost, aby s obcemi dojednali její převod na obec. Tam, kde se to nedaří, tak Ministerstvo zemědělství vytvořilo dotační titul, aby tento převod byl podpořen a obce si mohly i tyto části dokončované nebo rozvíjené infrastruktury odkoupit. Zatím jsme registrovali jediný případ, kdy se o to někdo snaží s touto podporou. Ještě k informacím a regulaci. Od roku 2015 tomu se výrazné zkvalitnění dozorů a regulace v oboru vodovodů a kanalizací. U nás na ministerstvu byl vytvořen odbor hlavního regulátora a vrchního dohledu sektoru vodovodů a kanalizací. A souběžně vznikl, i na základě vládního usnesení, výbor pro koordinaci regulace oboru vodovodů a kanalizací, kde jsou zastoupeny rozhodující instituce v oblasti regulí. Nejenom ministerstva zemědělství, životní prostředí, financí, místního rozvoje. Je tam Úřad vlády, Svaz obcí a měst, Sdružení místních samospráv, Českomoravská konfederace odborových svazů, Energetický regulační úřad, Český statistických úřad, Hospodářská komora České republiky, Asociace samostatných odborů České republiky, a dokonce pozorovatel Ministerstva vnitra. A cílem tohoto výboru je zabezpečit sociálně únosnou úroveň vodného, stočného, udržitelnost kvalitních služeb a dobrý stav infrastruktury vodovodů a kanalizací. Pokud jde o volání o informacích, které se v petici rovněž objevuje, tu se ukazuje, že autoři v podstatě nepracují se zdroji informací, počínaje internetovými stránkami Ministerstva zemědělství, kde jsou všechny zprávy o jednání zmíněného výboru. Každoročně jsou vydávané ročenky o vodovodech a kanalizacích s rozborem kvality služeb, úrovní vodného a stočného v porovnání velikých a malých provozovatelů atd. Rovněž vodárenské společnosti průběžně poskytují údaje o své činnosti i hospodaření. V tomto smyslu je opravdu požadavek bodu 9 petice splněn již po řadu let velmi dostatečně. Ministerstvo zemědělství v žádném případě se nemůže ztotožnit tedy s náplní těch bodů petice, protože tam jsou obsažena nadbytečná a dokonce vyřešená doporučení. Proto si dovoluji odkázat na materiály dostupné na těch internetových stránkách našeho ministerstva. A tam každý občan, každý starosta se může velmi dobře přesvědčit o tom, jakou skladbu má výše jeho vodného a stočného pro individuální obce. Mají možnost tedy se porovnávat mezi sebou, mají možnost se ptám a tlačit zastupitelstva k tomu, aby se doptali, proč tato obec má nižší například spotřebu energie nebo náklady na spotřebu energie než oni. A prostě se zajímat o to, jakým způsobem by měla být z jejich pohledu zlepšena kvalita argumentů a informací o vodném a stočném.

Takže je to prostor, který mezi provozovateli a vlastníky vytváří dostatečnou diskuzi k tomu, aby se i obyvatelé při jednáních mohli zapojit. Jen bych nakonec rád dodal, že mě velmi mrzí, že návrh ústavního zákona k posílení péče o pitnou vodu a její zdroje se bohužel zřejmě nepodaří dovést do úspěšného konce díky pandemii, protože od roku 2019 běžela příprava s věcně zaměřenými subjekty a institucemi, které byly nejenom v oblasti vodovodů a kanalizací, ale i v oblasti legislativy. Nakonec ten návrh zákona byl projednán se všemi parlamentními politickými stranami v Poslanecké sněmovně, ale k dalšímu posunu zatím nedošlo. A obávám se, že asi už do konce tohoto volebního období se to nestane, čili budeme muset začít znovu. Ale minimálně z mého pohledu je dobře, že je na čem začít. Pane předsedo, děkuji mnohokrát.

Děkuji vám za pozornost.