Putin do mapy načrtnul ‚červenou linii‘. Evropané se bojí správně si to přeložit, „krasnaja linia“ totiž znamená „rudá čára“.  Prohlásil ji za „nepřekročitelnou“, vyhlásil: „Kudy tyto meze povedou, budeme určovat sami v každém konkrétním případě.“ Reakce Ruska na překročení „rudé čáry“ prý bude „asymetrická, rychlá a tvrdá“. Obává se totiž, že se ‚demokratické převraty‘ nebezpečně přibližují k ruským hranicím. Vnímá to, jako ohrožení své moci a je rozhodnut hájit vlastní zájmy, tedy bránit se snahám vlastních obyvatel o větší svobodu a jakékoli jejich podpoře ze zahraničí.

Není to žádná novinka, Putin už dávno vyhlásil, že chce Rusko odpoutat od Evropy, že Rusové mají své vlastní hodnoty, jiné než jsou humanitní představy Evropanů. Okupace Krymu byla v Rusku populární, a následné sankce pomohly Putinovi vycouvat ze vztahů, které se ustavily kdysi za Gorbačova a Jelcina.

Zatímco Evropanům je Ukrajina vcelku lhostejná (s výjimkou Polska a Pobaltí), Ukrajinci si stěžují, že se jim dostává jen nepatrné podpory a pomoci v jejich úsilí o svobodu. Svobodu mnozí z nich chápou jako nezávislost na Rusku. V blízkosti Ukrajinských hranic se nyní hromadí ruští vojáci. Symetricky to vyvolává zase přesuny ukrajinské armády k hranicím.

Putin si vybral dobré načasování, Evropa je demoralizovaná koronakrizí, zaskočená energetickou krizí. Evropská unie nejistě přešlapuje na místě, nemůže ani dopředu, ani zpátky. Amerika je rozdělená. NATO je slabé. Chybí vůle skutečně se bránit. Dokládá to deficit v investicích do vlastní skutečně funkční obrany téměř všech evropských členů NATO. Putin si je jistý, že NATO nic neudělá, notně investoval na rozdíl od nás do zcela nových zbraní. Rusko tradičně zahajuje konflikty v srpnu, nebo kolem Vánoc. Na Ukrajině se slaví Vánoce až v lednu. Po Novém roce budou Evropané opilí a ospalí a Ukrajinci soustředění na svátky. Skvělá příležitost – mezi druhýma šestým lednem. Ale může to být i jindy. Třeba po šestém lednu budou Ukrajinci opilí a Evropané budou ospalí.

Situace připomíná poválečné období, kdy vznikal systém studené války a kdy se Korea stala cvičnou šachovnicí, na které si protivníci zkoušeli, kam až se dá zajít a jak se studená válka mění v horkou a naopak.

O tom, že začala nová studená válka, psali už mnozí. Jenomže politikové Západu se zdráhají vzít tuto skutečnost vážně. Stále naivně setrvávají ve svém „snění o Evropě“, které charakterizovalo devadesátá léta minulého století. Nechce se jim uvěřit, že po třiceti letech zase padá železná opona dolů. Nechápou, že jsme se ocitli v období, kdy se kolíkuje „rudá čára“, která se hned potom na mnoho desetiletí stane železnou oponou. Nechápou, že každý kilometr území má pro Putina smysl. Mají dojem, že se jim snad jednáními a možná nějakými kompromisy povede situaci vyřešit, a když ne, tak že snad nějakými sankcemi Putina odradí. Neberou na vědomí, že Putin se už dávno rozhodl odpojit se od Evropy, jenom mu tím usnadňují dosažení jeho cílů.

Putin se rozhodl proměnit rudou čáru v železnou oponu a my zatím ani nevíme, kudy ta „rudá čára“ vede. Jak ukazuje zkušenost na polských hranicích, dovoz migrantů nás snadno donutí, abychom si hranice zadrátovali sami – tentokrát ze západní strany. Má jeden drobný problém: nejvzdělanější Rusové se mu stěhují na Západ. Ale už se Putinovi rýsuje řešení, už to kdosi v Evropě navrhuje: západní státy odeberou ruským občanům pobytová víza a oni se vrátí do Ruska. Jakmile bude hranice zadrátovaná, odchody chytrých lidí z Ruska do emigrace se zastaví. A z těch zbylých, co na Západě zůstanou, budou agenti.

Kompromis, který by mohl použití ruské vojenské síly o pár let odložit, vypadá takto: dohodneme se, že na území sféry Ruského vlivu nebudete vůbec nic podnikat, nebudete se zajímat, co se tam děje. „eto naše dělo.“ A kde všude ta sféra ruského vlivu je, to se dozvíte později.

Zvědavě čekáme, co nadcházející online konference Josefa Bidena s Vladimírem Putinem přinese.

Zdroj: blog Idnes