Nějakou dobu jsem měl na ministerstvu obrany co činit s tajnými službami, tak si dovolím uvést pár zkušeností. Protože jsem zpočátku nevěděl, jak mám tajné služby úkolovat, pořídil jsem si několik knížek, abych se to naučil.

1. Jednou ze zásad práce s tajnými službami je to, že zadání práce smí být provedeno pouze stanovenou formou, že není dovoleno scházet se k rozhovorům o zadání úkolů či o utajovaných skutečnostech na neoficiálních místech (prý se sešli v kavárně – podle médií?).

2. Pokud je nutné hovořit o úkolech a provedení činnosti po telefonu, jsou za tím účelem ústavní činitelé vybaveni telefonem, který má kryptovanou komunikaci tak, aby nemohl být odposloucháván. Kryptovací klíč, bez kterého telefon nefunguje, musí být uložen v trezoru a zasouvá se do telefonu těsně před použitím (v žádném případě ani ústavní činitelé nesmí pro komunikaci s tajnými službami použít obyčejný telefon).

3. Výsledek činnosti tajných služeb se předává na stanoveném formuláři který má evidenční číslo a musí být zapsán na každé tajné spisovně, na které se rozesílá podle rozdělovníku. Nikdy není možné, aby byl na rozdělovníku jen jeden ústavní činitel (každopádně není možné, aby se nějaké fotografie předávaly na flash paměti na ulici a už vůbec se nesmí dostat do rukou někomu, kdo není na rozdělovníku).  Zpráva se ukládá do tajné spisovny a není možné, aby se dostala byť jen na jedinou vteřinu do ruky někomu, kdo není na rozdělovníku. I ústavní činitelé mají studovat tajné zprávy na tajné studovně a neměli by si je brát do kanceláře mezi obyčejné dokumenty.

Zůstane-li toto jednání v úřadu Nečasovy vlády nepotrestáno, bude Česká republika na desetiletí vyřazena z kategorie slušných států. To znamená, že se naše tajné služby ani od našich spojenců nic nedozvědí. Pokud totiž partneři nemají jistotu, že dodržujeme předpisy a zákony, pokud existuje sebemenší pravděpodobnost, že se u nás k tajným dokumentům může dostat nepovolaná osoba, či dokonce že nepovolaná osoba může zadávat práci tajným službám, nebudou nás považovat za věrohodné partnery.

Kauza Nagyová versus Nečasová  není záležitostí osobních vztahů, ale je to záležitost, která ohrožuje nejzásadnější zájmy státu, navíc v dost neklidné době.

Mimochodem: Petr Nečas působil na ministerstvu obrany a musel vědět, jak se zachází s tajnými dokumenty. Jako premiér nesl za tajné služby odpovědnost a nebyla to pro něj nová zkušenost. Těžko může tvrdit, že nevěděl, jak mají tajné služby správně fungovat. Pokud dopustil, aby tajné služby byly úkolovány takovýmto způsobem, je to především on, kdo poškodil Českou republiku.