Někteří se mne ptáte, jak si představuji rovné odměňování mužů a žen a podíl ČR na rozhodování v rámci EU a proč mají být tyto problém řešeny na celoevropské úrovni?

Nemohu se ubránit dojmu, že by vás vlastně zajímalo, zda se nechystám prosazovat nějaké kvóty.

Mé stanovisko je naprosto jasné - kvóty v žádném případě!

Nerovné kariérní a sociální postavení žen a mužů je celoevropský problém, protože Evropa je propustný systém, a tento problém je navíc velmi těsně svázán s nepříznivým demografickým vývojem. Kde budou evropské hodnoty a evropská kultura, když Evropanky nebudou mít děti? Když se budou ženy z kariérních či ekonomických důvodů rozhodovat pro mateřství ve čtyřiceti letech bude se dětí logicky rodit méně a kvůli vysokým rizikům pro matku a dítě i s velikými náklady na zdravotní péči.

Řešením nejsou kvóty, ale vytvoření podmínek pro soulad rodiny se zaměstnáním, a to jak na straně pracovního trhu (sdílené či zkrácené pracovní úvazky, práce z domova apod.) tak v oblasti široké nabídky dostupných služeb. Ty vytvoří současně i nové pracovní příležitosti a pracující ženy si je budou moci dovolit využívat.

Při výpočtu důchodů je pak nutné výrazně více zohlednit péči o děti nebo blízké, tedy dobu strávenou sice mimo pracovní trh, ale nijak méně náročně, smysluplně a společensky přínosně. Dítě se rodí jako jedinečná bytost a vyžaduje pro svůj plnohodnotný vývoj individuální péči, a to i v případě ohrožených a opuštěných dětí, které nepatří do ústavu, ale do rodiny.

Z tohoto přístupu společnosti k mateřství pak profituje nejen dítě, ale celá společnost.

Situace se opakuje na opačném konci života, kdy bychom chtěli odcházet v kruhu rodiny v domácím prostředí a přesto 90 % z nás umírá v nemocnicích, či sociálních zařízeních. Pokud nastavíme podmínky finančního zajištění a budoucího zohlednění u pečujících osob (z podstaty to bývají častěji ženy) můžeme napravit i tento nedostatek sociálního systému. Rodiny jsou nyní často “rozeseté” po celé Evropě. Lidé často pracují v jiné zemi, než žijí jejich rodiče, někdy i děti, a tak je dobré hledat prostupná řešení.

Opakovaně jsem v Parlamentu ČR navrhovala úhradu mobilní hospicové péče z veřejného zdravotního pojištění, či pevnou spodní hranici pro umisťování dětí do ústavní péče, která je v jiných zemích EU běžná. Obojí vždy opozice shodila, a proto je na čase nastavit celoevropské řešení!

Žádné kvóty, ale široká nabídka možností s akceptovatelnými podmínkami, důsledné dodržování stávající normy, sjednocení některých nebo změna již překonaných norem a příprava a nastavení nových. Nejsme v tom sami. Pomocnou ruku nabízí např. OSN, která nyní kromě jiného pracuje na návrhu přiblížení technického vzdělávání dívkám, protože v oborech s ním spojených je dosahováno výrazně vyšších příjmů.