Nejvýstižnější pojmenování toho, co opozice předvedla v posledním týdnu. To, čeho jsme byli ve Sněmovně za ty uplynulé 4 dny a noci (celkově přes 70 hodin) svědky, nebyl primárně konflikt opozice s koalicí. Ve skutečnosti to byl souboj mezi ANO a SPD, které se snažily svým populismem oslovit stejnou voličskou skupinu.

Obsah už dávno nahradila forma. Dokládá to i množství času, které oba rivalové strávili u řečniště: Tomio Okamura 13 a Andrej Babiš 8 hodin. Ostatně jeden z nich Sněmovnu nazýval posměšně žvanírnou, když ještě sám nesoutěžil o titul největšího žvanila… časy se mění.

Jednací řád Sněmovny je zákon. Oproti jiným zemím je ten náš velmi benevolentní. Předpokládá vyspělou politickou kulturu, vůli menšiny respektovat většinu. Tato vůle naší opozici bohužel schází.

Obstrukce, které jsou jistě legitimní nástroj pro opozici, jímž zdůrazní svůj nesouhlas s projednávaným zákonem, však nesmějí přejít v destrukci parlamentní debaty. V destrukci celého způsobu projednávání zákonů. Tyto obstrukce už měly povahu destrukce a v takovém momentě, i dle dřívějšího nálezu Ústavního soudu, je nutné, aby většina zasáhla. Proto jsme po desítkách hodin jednání přistoupili k omezení řečnické doby. Jakékoliv snahy o realistické dohody vedoucí k hlasování totiž opoziční kolegové odmítali.

Menšina má právo projevit svůj postoj, ale současně většina má právo prosadit svou vůli. Má právo vládnout, je na ní správa země. Voliči ve volbách rozhodli, naše strany sestavily vládní koalici a ať se to opozici líbí nebo ne, výsledek voleb zkrátka musí respektovat. Až přes vyhrocenost situace se podařilo dospět k závěru, k dohodě na dalším postupu. Jsem ráda, že se nám díky tomu podařil udělat další krok k udržitelnému hospodaření a důchodům i pro další generace.

Zároveň už musí být jasné úplně všem, že změnit jednací řád je naprosto nezbytné. Máme to připravené. A dá se očekávat, že i jeho změna bude opozicí obstruována, protože dohodnout se nechce. Ale stejně jako včera – nevzdáme se a dojdeme k výsledku.