Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, přeji pěkné odpoledne.

Slyšeli jsme dnes už mnohé. V projevu pana premiéra to byl pelmel slibů a řada proklamací. V projevu zaznělo tolikrát slovo priorita, že prioritou pro vládu není zřejmě vůbec nic. Vlastně to spíš vypadá, že jedinou vaší prioritou, pane premiére, je být u moci za každou cenu. Čtyři roky jste dělal, že s vládou nemáte nic společného, ač jste byl její součástí. Tedy jak se to vezme. Pokud bylo něco špatně, tak jste samozřejmě zaujal tento přístup. Ale pokud bylo něco dobře, tak za to máme vděčit naopak vám.

Ve vašem projevu mě zaujalo, že hlavní prioritou v sociální oblasti je pro vás regulace trhu práce. V programovém prohlášení vlády neuvádíte, jak konkrétně by měla tato regulace vypadat, což není nic překvapivého, protože jen minimum bodů z programového prohlášení alespoň nastiňuje konkrétní podobu jejich provedení. Nicméně slyším-li spojení regulace trhu práce, tak se začínám děsit, co pro naše už tak přespříliš rigidní pracovní právo hodláte přichystat za změny. Kdybyste chtěli legislativu v této oblasti platnou pro 21. století, pro díky zejména moderním technologiím rychle se měnící pracovní podmínky, pak by to bylo jistě chvályhodné, potřebujeme to jako sůl. O to TOP 09 usiluje a prosazujeme také snižování nákladů práce, v čemž je vláda taktéž málo ambiciózní.

Pokud zůstanu u sociálních věcí, kterým se dlouhodobě věnuji, postrádám mimo jiné například větší důraz na rozvoj služeb péče o nejmenší děti. Zcela chybí příslib řešení budoucnosti základní složky této péče, totiž financování dětských skupin. Kvituji snahu změnit financování sociálních služeb. Tam opravdu je nutné zavést dlouhodobější a jistější mechanismy. Ale právě financování služeb péče o děti je u nás nedostatečné, anebo příliš závislé na zdrojích z evropských fondů. A ty nebudou trvat věčně.

TOP 09 zpracovala velmi podrobnou analýzu celého vládního programového prohlášení. Nebudu ji tady číst celou. Má zhruba 15 stran, takže to by asi nebylo únosné. Z velké části však tato analýza definuje nedostatky programu, neambicióznost, absenci celé řady zásadních potřeb, jak už o nich hovořil například i předseda našeho poslaneckého klubu. Souhlasím s tím, že absolutní prioritou pro Českou republiku má být nyní kvalitní školství. Pan premiér jej ve své řeči za absolutní prioritu označil. Ale je až příznačné, že hovořit o něm začal asi až po hodině a půl svého projevu. A v hlavních šesti prioritách, které máme všichni na svých lavicích, na svých stolech, v rámci toho programu se vzdělávání vyskytuje jen v jedné jediné větě, a to ještě navíc ve spojení pouze s financováním a učni. Žádná vize vzdělané, sebevědomé společnosti. Žádný důraz na potřebu modernizace výuky. Žádný odkaz na to, že bychom snad měli jako vzor země, které skutečně dělají vše pro to, aby jejich konkurenceschopnost byla postavena na znalostech jejich obyvatel. Ostatně jste, pane premiére, sám při návštěvě Finska chválil jejich vzdělávací systém. Moc toho však v tom programovém prohlášení nevidím. Absolutní prioritou je vzdělávání pouze v řečech, ale už ani ne na papíře. A to, jak to bude ve skutečnosti, se tak lze oprávněně obávat. A přitom vzdělaná společnost, připravená na výzvy globalizovaného světa, je skutečně zásadní. Pro TOP 09 je to opravdu absolutní prioritou. Měla by tak být zohledněna i v rámci rozpočtu. Mělo by to být jasně zřejmé.

Vláda, která nás dnes žádá o důvěru, je vláda levicová. Ať už bude říkat její předseda a její členové cokoli, je tomu tak. Dokonce je to vláda polokomunistická. Při jejím jmenování premiér Babiš vzpomenul prezidenta Masaryka, doslova řekl, cituji: Potenciál našeho národa, naší země je obrovský. A my máme na to, abychom se vrátili na špičku Evropy, tam, kde jsme byli za Masaryka. I student střední školy z dějepisu ví, že ti, kteří po druhé světové válce na úspěchy Československa z 20. a 30. let nejenže nenavázali, ale doslova zemi paralyzovali a uvrhli ji zdaleka nejen do ekonomického marasmu, byli právě komunisté.

Pane premiére, to jsou ti, s nimiž chcete dosáhnout toho, abychom se vrátili na špičku Evropy? Komunisté se nereformovali, stojí stále na stejných ideologických základech. Pokračují v díle svých předchůdců. Když se tedy v roce 100. výročí založení Československa pan premiér zaštiťuje Masarykem, je vhodné si připomenout, co Masaryk právě o komunismu soudil. Proto cituji: "...Co do principu, nepokládám komunism za ideál sociální a socialistický, jestli se komunismem rozumí rovnost hospodářská a sociální naprostá. Normální stav společnosti politický a sociální nedá se uskutečnit bez silného individualismu, to jest bez svobodné iniciativy jednotlivců, a to prakticky znamená takový režim, který umožňuje rozvoj rozmanitých individualit, fysicky i duchovně od přírody nestejně nadaných. Nestejná je situace každého individua ve společnosti, nestejné je jeho okolí společenské, jednotlivec nejlépe dovede využít svých vlastních sil a sil svého okolí podle vlastního uznání. Rozhoduje-li o člověku člověk jiný a vede-li, je nebezpečí, že se všech sil vedeného náležitě nevyužije. To vidět všude a vidět to politicky ve všech formách vlády, v nichž se vyvinul silnější centralism. A komunism je právě centralistický."

Je zřejmé, že vláda opřená o komunisty se zrovna tímto Masarykovským obdobím českých dějin nemůže zaštiťovat, neboť to je něco, co je z úst, navíc bývalého člena komunistické strany a agenta její bezpečnostní moci naprosto nepřijatelné. Ti všichni, kteří říkají, že být antikomunistou je laciné, používají spojení laciný antikomunismus, už jsme to tady také dnes zaslechli, ti jako by zapomněli nebo spíše chtěli zapomenout, že mnozí, a celosvětově to byly miliony lidí, za něj zaplatili cenou nejvyšší. Vlastním životem. Proto pro všechny, pro které je stejně jako pro nás nepřijatelné, aby se komunisté opět dostávali do významné mocenské pozice, chci požádat, aby se nepodvolovali nejen v životě politickém, ale i v životě civilním. Aby nerezignovali a nevnímali situaci jako nezvratnou. Ostatně již jednou citovaný Tomáš Garrigue Masaryk je také autorem výroku, který pronesl k desetiletému výročí založení Československa a který zněl: "Ještě dvacet, třicet let. To už tu bude nová generace narozená ve svobodě. Pane, ta už si tu svobodu nedá vzít."

Může se zdát, že se ve svém odhadu mýlil. A já pevně věřím, že nikoliv. Že poučeni historií si lidé skutečně nedají svobodu vzít a že prostě platí "všeho do času".

Pane premiére Babiši, abyste si doplnil znalosti o Masarykovi, když už se jím zaštiťujete, tak vám chci věnovat tuto knihu. Vybrala jsem záměrně takovou stručnější, protože mám pocit, že příliš nečtete a nemáte na to asi příliš času. Ale je to sto výroků prezidenta Garrigua Masaryka, které jsou vysvětlené včetně kontextu. Jistě se vám bude hodit, abyste věděl, čím se zaštiťujete.