Opravdové řešení ale nastane tehdy, až budeme na evropském území vyrábět dostatek vlastních, čistých zdrojů energie.

1) Ceny, které platí domácnosti, nejsou stejné jako ceny na burze

V Česku zavřela provoz Bohemia Energy (ZDE), která dodávala elektřinu a plyn skoro milionu zákazníků. Ti teď musí přejít k jinému dodavateli. Krátce před koncem Bohemia Energy ovšem řada dodavatelů energie zvyšovala ceny, zejména pro nové klienty (ZDE). Tak se stalo, že statisíce lidí najednou řeší mnohem vyšší platby za energie v domácnosti. Skokové zvýšení může být opravdu velké, někteří odborníci se obávají prodražení až o desítky tisíc korun ročně na domácnost (ZDE). To je neúnosné a česká vláda musí urychleně zasáhnout.

Vyšší zálohy a faktury za elektřinu a plyn ale nejsou to samé jako „růst cen energií“, o kterém mluví politici. Politici myslí především růst cen na burze (ZDE). Na burze sice jdou ceny silně nahoru, ale nezničí to firmy, které nakupovaly dopředu a mají dodnes v zásobách levnou energii z minulých let. Plyn za poslední rok podražil čtyřikrát (ZDE). Elektřina dvakrát. Ve srovnání s domácností, která doteď platila dva tisíce na zálohách a teď jí hrozí, že bude platit dvanáct tisíc měsíčně, to je sice citelné, ale ne likvidační.

2) Bohemia Energy nezkrachovala, nevyšel jí obchodní model

Důvod, proč Bohemia Energy skončila (nezkrachovala, není v insolvenci, majiteli už se prostě nevyplatí dál podnikat stejným způsobem - ZDE), spočívá v obchodním modelu této společnosti (ZDE). Zatímco většina velkých distributorů nakupuje energii dopředu, Bohemia Energy se naopak spoléhala, že na burze „vychytá“ správný moment pro nákup. Slíbila tak svým klientům víc dodávek, než reálně měla nakoupeno. Ceny energií na burze se během posledního půl roku výrazně zvýšily a začalo být jasné, že žádný „výhodný moment“ pro nákup už nenastane. Proto Bohemia Energy zavřela pro běžné zákazníky. Firmám prodává energii dál (ZDE).

3) Evropské ceny energií rostou, protože roste globální cena plynu

Výhodný moment pro nákup energie na burze nenastává hlavně proto, že zdražuje cena zemního plynu (ZDE). Na celkovém růstu cen energie se cena zemního plynu podílí 9x více než například cena emisních povolenek (ZDE). Konkrétně se od ledna do září 2021 změny projevily tak, že emisní povolenky prodražily elektřinu vyrobenou z plynu o 10 EUR/MWh, zatímco rostoucí cena dovozového plynu o 90 EUR/MWh (zdroj ZDE, strana 2 dole).

Cena zemního plynu přitom roste globálně (ZDE). Příčin je několik, mimo jiné nepravidelné obnovování průmyslové činnosti (ZDE) různě po světě podle toho, jak zrovna opadá nebo sílí koronavirová pandemie. Čínský energetický trh se potýká s ještě většími výkyvy než ten evropský (ZDE). Pro nás v Evropě je důležité, že v mezinárodním obchodu s plynem nedošlo k běžné tržní situaci. Když začala stoupat poptávka po plynu díky obnovené ekonomické aktivitě, čekalo se, že vyšší ceny přilákají dovozce a ti nám nabídnou víc dodávek. A to se nestalo, plynu sem proudí dokonce o 20 % méně než v loňském roce (zdroj ZDE, bod 2.1). Vysoká poptávka a ne tak velké dodávky plynu dál eskalují ceny nahoru.

4) Závislost na dovozovém plynu překonáme, když budeme mít dost vlastních zdrojů

Tahle situace ukazuje, že je pro nás nebezpečné, když máme ekonomiku závislou na dovozovém fosilním zdroji (ZDE). Plyn dováží do EU různé firmy, poměrně významnou roli má ale ruská distribuční společnost Gazprom. Jeho podíl na evropském trhu představuje asi 35 %, obstará tedy víc než třetinu všech obchodů s plynem v EU. Máme velmi malé možnosti, jak přimět Gazprom, ale i jiné dodavatele ze třetích zemí, aby nám prodali víc, než kolik aktuálně nabízejí. Ceny dovozového plynu neumíme efektivně ovlivnit.

Situace by byla jiná, kdybychom na území EU uměli vyrobit víc vlastních, čistých zdrojů energie a kdybychom je také uměli flexibilně uchovávat a zapojovat podle potřeby. Pak bychom dokázali účinně brzdit vývoj globálních tržních cen a svými zdroji si „zlevňovat“ domácí spotřebu. Podle studií evropské Agentury pro spolupráci energetických regulátorů to je možné v horizontu jednotek až desítek let. Vyžaduje to ale velké investice do nových obnovitelných zdrojů energie a také do jejich ukládání a flexibilního zapojování (představte si pro jednoduchost třeba velké baterie, pro fanoušky nových technologií doporučím věnovat pozornost agregaci flexibility).

5) Co teď s tím: v první řadě pomoct lidem

Ceny energií dělají vrásky na čele politikům napříč Evropou (ZDE). Francie a Španělsko navrhují centrální nákup plynu. Polsko oprášilo svou dlouhodobou a tvrdou protiruskou pozici, pro kterou klidně obětuje i modernizaci energetické sítě v celé EU. Zaznívají návrhy na omezení spekulací na trhu s emisními povolenkami, problém ale je, že povolenky se na výsledné ceně energií podílejí v tak malé míře (ZDE), že by takové opatření ve výsledku nic moc nezlevnilo.

V současné situaci je naprosto zásadní, aby se lidem skokově nezvyšovaly životní náklady.

Pokud to hrozí, je potřeba to řešit tou nejrychlejší, nejtransparentnější a nejpochopitelnější cestou. Zdražily vám energie? Doložte, o kolik, dostanete kompenzaci, doporučíme vám levnějšího dodavatele, pomůžeme vám dostat férovou smlouvu. To je podle mě úloha státu.

6) Co udělat, aby se to neopakovalo: postavit energetiku na vlastní nohy

Jakmile bude o lidi postaráno, je na místě se podívat, jak zlepšit mapování trhu a transparentní výměnu informací mezi energetickými regulátory. Měli bychom dokázat předpovědět takové výkyvy cen dostatečně dopředu, aby státy stihly včas reagovat a nenechávaly se burzovním vývojem překvapit.

Nejdůležitější bude, abychom se mezi státy v EU definitivně domluvili, jak co nejdřív ukončíme naši závislost na zemním plynu. Alternativ je vícero, můžeme se bavit o tom, jakou roli bude hrát v našem energetickém mixu jádro, vodík, obnovitelné zdroje. Měli bychom přitom mít na paměti jak náš závazek uhlíkové neutrality k roku 2050, tak vývoj ceny energií z jednotlivých zdrojů. V posledních deseti letech výrazně klesala (ZDE) cena energie z fotovoltaiky a větrných elektráren, zejména proto, že se rozšířila technologie pro takovou výrobu energie.

Rozhodnutí o budoucím energetickém mixu ale v každém případě musíme udělat s výhledem na příštích několik desítek let a s chladnou hlavou, ne pod tlakem z bezprostředních obav. Panika nikomu nepomůže.